Chci, abyste věděli...

Eli opět nespí, ráno odjíždíme za rodinou na Hanou, nabaleno nemám nic. V ruce borůvkové pivo, abych vstřebala dojmy posledních dní a před sebou noťas s rozepsaným článkem. 

Ale něco vám chci ještě napsat. Poslední příspěvek roku 2018. 

Děkuji za všechny vaše nahlédnutí, zobrazení, přečtení. Jestli jsem párkrát inspirovala někoho z vás, jsem za to vděčná :) A moc děkuji všem, kteří mi píšou zpětnou vazbu! Během 4 měsíců existování tohoto blogu se nasbíralo téměř 5 tisíc zobrazení, což je pro mě velké číslo (na to, že jsem se pro psaní blogu rozhodla, abych se odreagovala od plnění mateřských "povinností" (i když je to ta nejúžasnější role, která mě mohla v životě potkat a neskutečně moc děkuji za to, že jsem matkou)).

Chci, abyste věděli, že:

• vím, že nemám skvělou formu psaní, neumím pravidla českého pravopisu a je mi to líto, ale: 

   píšu vždy od srdce, upřímně a s pokorou 

• necítím se vůbec být tak chytrá a zkušená, abych mohla rozdávat rady, ale: 

   to málo, co vím a cítím, budu ráda sdílet i dál, protože mi mnohokrát informace od jiných taky pomohly

• vím, že nemám profi krásné fotky...

když fotím, chci zachytit okamžik, dovednost, detail ... Nemám čas a chuť aranžovat prostředí a své děti do umělých póz. 

• je mi někdy líto, že nemám pravidelnost v přidávání článků, ale:

je pro mě důležité být se svou rodinou, když mě potřebuje, nestresovat se a nejprv mít pohodu doma.

• ukládám si do hlavy tolik možných článků

a doufám, že je někdy budu mít čas sepsat ;) 

Do nového roku vám všem přeji, ať najdete vždy světlo ve svém příběhu. Ať máte dostatek všeho, co potřebujete. Lásku, radost, pokoj, odvahu komunikovat, trpělivost, pokoru
a nekonečně mnoho kouzelných okamžiků!   

Napojení. Článek o slovu, které mě provází každý den. O nás.

Mám jedno motto:

Když něco neklape a necítíš se v tom dobře, 

zaber a hledej řešení! 

Pracuj na sobě a nevzdávej se!

A tak se od prvního dne, kdy nám to doma neklapalo s 9m Adélkou (která neustále lezla psovi do misky, vylévala vodu a jedla granule), posunuji dál a dál. Neustále se něco učím - díky dětem. V hlavě mám uloženo spoustu myšlenek, někdy s vykřičníkem, které mi vyskočí vždy v tu potřebnou chvíli. Proč? Protože jsem toužila po rodině a mám ji. Je mým úkolem starat se o to, abychom v mé rodině byli šťastní. Protože chci žít v bezpečném prostředí a harmonii. Protože nechci, aby si mé děti nesly z rodiny do života nedůvěru, křivdy, zklamání, pocity bezmoci, neporozumění a bolístky na duši. Protože chci, abychom měli pevné základy vztahů v rodině. Protože chci, aby mé děti nebyly nešťastné! To je můj sen, na kterém tvrdě pracuji. ... 

Jo, vnímám to jako velkou dřinu každý den usilovat o napojení s dětmi... 

...vnímat potřeby své holčičky, 

naslouchat ji, 

věnovat ji čas a pozornost 

(kdy zapomenu na vše ostatní a jsem jenom s ní), 

komunikovat s ní, 

trpělivě vysvětlovat, 

nekřičet, 

domlouvat se 

(jak vyřešíme situace, ve kterých nám není dobře)

tiše ji pozorovat a nechat se vtáhnout do její hry, 

zapojit ji do mých aktivit (kdykoli má zájem)...

A to všechno krát 2 (pro každou holčičku podle jejich konkrétních možností a potřeb).  

Není to vůbec snadné, ale ten výsledek stojí za to - pocit jistoty, že máme spojení, že spolu zvládneme vše, protože jsme se naučily spolu komunikovat, naslouchat si, důvěřovat si, vnímat navzájem své potřeby a respektovat se. A taky zachovat klidnou hlavu (i když s tím máme často problémy všichni doma). 

Ale pokud dáte mozku myšlenku, tělo bude vědět, jakým směrem jít. ;) I když mnohokrát šlápneme vedle, vrátíme se k té původní myšlence, k cíli, který chceme, který je zároveň i cestou.

♥️

Spy bag aneb pátrací hračka, která "roste" s dítětem

Spy bag v kontrastních barvách je skvělý v tom, že ho využijete na dlouhou dobu. ;) 

➤ Novorozenec bude trénovat zrak a sledovat kontrastní prvky. 

➤ Spy bag má praktické poutka a zavěsíte ho kamkoli pomocí provázku, klipu apod. 

➤ Zhruba od 3.měsíce bude miminko do hračky náhodně bouchat (ať už leží na podložce nebo je zavěšená). Tím ji rozezvučí (chrastí). Taky bude rozvíjet jemnou motoriku díky drobným knoflíčkům a lístečkům, které se bude snažit uchopit a žužlat v puse. 

➤  V batolecím období bude dítě postupně hledat předměty schované mezi kapkami, až se je naučí hledat podle předlohy. 

➤ Je fajn na cestování. ;) 

➤ Díky kroužku můžete od sebe oddělit předlohu a spy bag a můžou hrát dvě děti najednou - tak, že si navzájem dávají úkoly, co najít. 

Trochu toho senzo zážitku - třpytkování

V této předvánoční době se vše zdobí světýlky a třpytem. A tak jsem si vzpomněla na své zásoby třpytek, které jsem kdysi přinesla domů (vždycky objevím za pár korun něco v našem papírnictví Moravel). Dneska jsme je vytáhly...

Upřímně přiznávám, že nesnáším činnosti, při kterých jsme zapatlaní (prstové barvy jsme vyzkoušely s Adélkou 1x - od té doby je nanášíme jedině štětcem!) :D Někdy jsou ale věci, které nás lákají a zaujmou, i když se pak musíme umývat. Tohle byla jedna z nich a užily jsme si to (ale to jsem se teda předem připravila na následky). 

Senzorický zážitek zaručen ;)  

Vyzkoušejte doma. Schválně, jak dlouho vydrží vaše děti? ;) A nemusíte zrovna používat třpytky. Podobně vám například poslouží i hladká mouka. 

Krom kreslení ve "třpytivém poli" jsme zkoušely obrázky
- na papír nanést lepidlo a pak posypat třpytkami. 

Uznejte - tohle je přece úplně jiný vjem než obyčejný písek nebo mouka :D 

Jemná motorika No.2 - První pokusy o úchop

Minule jsem psala o vývoji ručiček ještě během těhotenství a během prvních pár týdnů novorozeného miminka (Jemná motorika No.1). Dneska pokračujeme miminkem, které už je trošku aktivnější, schopné pozorovat věci, lidi, prostředí kolem sebe a je motivované to všechno chytit a prozkoumat. Jenže nejprve musí pořádně poznat a zapsat si do mozku své ruce. ;) 

Zhruba během 4 týdnů se novorozenec trošku adaptuje na prostředí mimo dělohu a rozkouká se. Je už schopný fixovat zrakem osobu i hračku. Pozorně si prohlíží blízké osoby, obrázky na mantinelu, hračky na kolotoči v postýlce... Ale nejvíce mě fascinuje, jak miminko nespustí oči ze své maminky při kojení. Je to ten nejvíc zamilovaný pohled, co jsem kdy viděla. :) 

Už si pozorně prohlíží černobílou chobotničku :) 

Dítě by už nejraději všechno chytilo do rukou a prozkoumalo. První snaha uchopit to, co vidí, se projevuje postojem "šermíře" (typickým okolo 6.-7.týdne).  

Postoj šermíře

Dítě si dává pěstičky do úst, cumlá si je. Neznamená to zlozvyk a není třeba se bát, že si dítě kvůli tomu bude pořád jen cumlat palečky a později kousat nehty. Nemusíte pokaždé, když uvidíte ruce v pusince dítěte, je vytahovat se slovy, že to nemá dělat... ;) 

V tomto období dítě poznává své ruce a zapisuje si je do pomyslné mapy svého těla v mozku, aby je pak mohlo začít používat v různých funkcích (je to logické - nejdříve si musíme nastudovat všechny součástky, návod a udělat si přehled o tom, co máme, abychom to pak mohli dobře používat).  Rozvíjí se důležitá koordinace ruka - ústa. Krom toho si dítě pěstičkami v puse posiluje a masíruje rty, patra, jazyk a dásně, což je důležité pro postupný rozvoj řeči, ale také k růstu zoubků. 

Kolem 8 týdnů už se začíná utvářet koordinace rukou. Když dítě leží na zádech, můžeme pozorovat, jak se dotýká ručkama (ruce má nad hrudníkem ve střední čáře, tj. ve středové ose těla). Ruce jsou nejprve v kontaktu hřbety, pak si začne osahávat prstíky, až spojuje dlaně. Ke všemu později připojí i zrak – bedlivě pozoruje své ručky. Tím si dítě rozšiřuje své bodyschema (mapuje si své tělo) – uvědomuje si své ruce. Všechno to probíhá přirozeně (není potřeba učit miminko, aby si zkoumalo ruce ;)).

Když miminku ukážeme hračku před obličejem, zachytí ji zrakem (fixuje) a bude ji sledovat. Ve snaze ji dostat otevírá pusinku (chce ji chytit do pusy, ještě k tomu ale neumí cíleně použít ruce). 

Kolem 3. měsíce je mimčo už uvolněné. Ruka je otevřená a připravená k dalším podnětům. Při pohodě si hraje s ručkama a posiluje ;). Zvedá končetiny, mává s nimi. Ale ve stresových situacích se dítě zase sevře a stáhne (jak je typické pro postavení těla u novorozenců).
Když miminko leží na bříšku, snaží se udržet hlavu zvednutou a učí se opírat o ruce. Tím posiluje svaly, které mu pomůžou v dalším motorickém vývoji (pást koníčky). Tak se mění i těžiště - posune se směrem k zadečku. Dítěti se tím postupně uvolní ruce, aby mohlo i v této poloze uchopovat hračky kolem sebe. 

 

Ideální hračkou pro nejmenší děti v tomto období je hrazdička. (Pokud teda nemáte děti, jako jsou ty naše, které pod hrazdičkou byly jen párkrát, protože se jim na zádech moc dlouho nelíbilo :D). Hrazdičku nedávejte přímo nad hlavu, ale do úrovně hrudníku miminka. Viděla jsem taky hrazdičky ověšené spoustou hraček, ale lepší je nechat tam 2 hračky, které dítě zaujmou - na začátku ideálně kontrastní černo-bílo-červené, které vydají nějaký zvuk při rozpohybování. ;) Nejprve bude miminko jen náhodně bouchat do hraček, postupně ale pochopí princip "akce a reakce" a bude jej motivovat, aby hračky rozhoupávalo.

Ovšem nejlepší motivace je stejně to, co dokáže starší ségra ;) 

Pokud obskládáme dítě velkým množstvím hraček, bude to pro něj chaos, ve kterém je náročnější se soustředit a fixovat jeden daný předmět (to platí od narození až po školní věk – příliš mnoho stimulů může dítě unavovat a podněcovat nesoustředění). Znáte sami ten pocit „Je toho na mě nějak moc!“? – tak to je přesně ono ;) K tomu mě napadá i otázka prostředí, které dítěti vytvoříme. Například příliš pestrobarevné deky jsou někdy fajn, ale v případě, že na ně položíte hračky, aby je dítě mohlo chytat...dost možná je v tom zmatku barev ani neuvidí. 

Jemná motorika No.1 - jak vypadají ručičky novorozence

Snažit se předat informace, které jsem získala během studia ergoterapie, je pro mě docela výzva. Především sepsat to tak, abyste tomu rozuměli (ověřuji na svém muži, který se zdravotnictvím nemá nic společného, jestli se to dá nějak pochopit) :) Jak už se jednou člověk naučí terminologii svého oboru, je totiž dost náročné přepínat na "běžnou mluvu" (a to i přesto, že mám na mozku zcela jistě mlíko, hormony mi zatemňují myšlení a o schopnosti udržet myšlenku a pozornost ani nemluvím). Mateřství mi dalo poznat, jak moc můžu být fascinovaná vším tím lidským vývojem, zráním, učením se... a vím, že spousta matek má rádo informace, protože přemýšlí "jak se to vlastně děje? a proč?" ;)

Vývoj rukou a rozvoj jejich dovedností je hodně individuální. Záleží samozřejmě na genetických předpokladech, fyzických možnostech a omezeních, a v neposlední řadě na prostředí, tedy stimulujících podnětech dítěte. Např. Adélce jsem se nebála svěřit jehelníček se špendlíky už kolem 15 měsíců - velice často se mnou sedávala u šicího stroje ;). 

Dítě má dokonalé učící, pozorovací schopnosti a odkouká všechno i když ještě nic moc neumí. A pak najednou dozraje do určitého stupně schopností a vy jenom zíráte, jak je možné, že z ničeho nic zvládne navlékat kolečka "šašíka" na tyč, se kterým jste si před ním hráli, když jenom páslo koně. :D 

Ruce se tvoří na konci 2.měsíce těhotenství. Ve 3. měsíci jsou už zřetelné prstíky i nehty. Od 12.týdne se objevují prudké pohyby celých končetin – flexe a extenze (pokrčení a natažení). V bříšku probíhá také základ pro spolupráci ruky a úst – ruce se pohybují kolem pusinky, děťátko si cumlá prsty.

Po narození zraje nervový systém neuvěřitelným tempem a intenzitou. Rozvoj jemné motoriky přímo souvisí s rozvojem té hrubé. Jedním ze základních principů psychomotorického vývoje dítěte je "proximální stabilita - distální mobilita". Znamená to, že dítě musí nejprv posílit svalstvo trupu, bříška, zad, naučit se pracovat s těžištěm a dozrát do takového stupně vývoje v hrubé motorice, které mu poskytne stabilní nastavení těla (posturu) pro následný rozvoj distálních částí těla (tedy těch vzdálenějších od osy těla). 

...Ruku v ruce s motorickým vývojem jde ten psychický. Je to přirozenou samozřejmostí zdravě se vyvíjejícího dítěte. Jako se naučí sedět, aby uvolnilo ruce a mohlo se učit navlékat korálky, tak musí dozrát také mozek, aby bylo motivováno a schopno pochopit princip činností... 

Adélčiny pěstičky, před odchodem z porodnice

U novorozence převládá flekční (skrčené, stažené) držení celého těla (nejspíš je z toho žití mimo dělohu trošku v šoku a nejraději by se chtělo schoulit znovu do bříška). Co se rukou týče, má vrozený silný reflexní úchop (ten je ale i na nožkách). Většinu času má ručky sevřené v pěst, kterou uvolní jen občas ve spánku, teplé vodě, při uklidnění, pocitu jistoty a bezpečí. Občas ale chceme, aby miminko pěst rozevřelo (např. při hygieně nebo když náhodně stiskne bodýčko při oblékání a za nic ho nechce pustit J). Pak je vhodnější stimulovat otevření pěstiček pohlazením hřbetu ruky a prstíků (než tahat dítě za prsty silou, aby se narovnaly).

Otevřené ručičky Adi při klidném spánku, ještě v porodnici

Novorozenec udrží předmět, který mu vložíme do ruky. Tlakem nebo dotekem v dlani se vybaví úchopový reflex. (Jde o tlakovou nebo taktilní stimulaci - prý to nikoho nezajímá, říká muž, ale já to slovo "taktilní" mám prostě ráda... zní hezky, ne?). Během prvních dvou měsíců tento reflex sílí, pak začne postupně mizet. Musí zmizet pro to, aby se ruce dokázaly uvolnit, otevřít, rozvinout, opřít se o dlaně, uchopit předmět.  Úchopový reflex proto není vhodné posilovat. Chápu, že maminky by si přály, aby si jejich miminko co nejdříve hrálo s hračkami, a mají radost, že „už drží hračku!“, ale mnohem důležitější je, aby dítě ruce postupně otevíralo.

Gestikulace a touha po komunikaci je přirozená a spontánní už u týdenního miminka :) 

Jakmile skončí pohodička v mámině náručí, ručky jdou do pěstiček. 

Novorozenec ještě neumí ovládat své končetiny - cíleně jimi hýbat nebo je zklidnit. Někdy můžou být děti neklidné z pohybů rukou, může je to rušit při usínání. V těchto případech je fajn vyzkoušet pevné zavinutí (s ručkama u těla), které je zklidní a připomene polohu v bříšku maminky nebo je chytnout za předloktí, přiblížit se k nim a povídat (uklidní je stabilizování polohy i hlas). Někdy můžeme vypozorovat také Moroův úlekový reflex – rozhození končetin (horních i dolních) v důsledku úleku, pocitu nestabilní polohy, pocitu, že padá.

Naše Adi s tím měla potíže ve spánku během prvního půl roku, které jsme pak vyřešili jednoduchým zavinutím J

Pozn.: Příště se dostanu k prvním pokusům miminka o úchop předmětu, který vidí a jak se to projevuje ;)

Domácí zahrádka

Hotová zahrádka

Poslední dobou spolu s Adélkou moc rády tvoříme (škoda, že Elinka pro to nemá úplně pochopení :D). Nebývá to aktivita na jedno odpoledne, ale na několik dní, což je super, protože to v dítěti posiluje vytváření představy o posloupnosti, postupu práce a taky vědomí, že nic není tak snadné a rychlé, jak bychom si přáli ;) Ale to, že to tvoříme spolu je hodnota, pro kterou to nebudu dělat sama večer... 

Minule jsem psala článek o znovu používání věcí, které by jinak hned skončily v koši. Tady jsme toho taky využily - uřízly kousek polystyrenu, co nám přišel v balíku. Dobře se do něho píchá i když je jen bílý, ale.... když to může vypadat líp a můžeme tím trávit několik hezkých tvořivých chvil, proč toho nevyužít, že? :) 

Navíc - ono to tak trošku dává větší smysl - procvičovat jemnou motoriku třeba tím, že tvoříme zahrádku, než jen píchat špendlíky do kusu polystyrenu ;) Tohle přesně mě naučila ergoterapie (zvlášť u dětí) - stimulovat více smyslů najednou, dávat věcem příběh, smysl a přesah (samozřejmě že ten správný trénink jemné motoriky s významem a přesahem probíhá venku na zahrádce u babičky, ale to přes zimu není úplně možné a navíc - špendlíky se v hlíně dost špatně hledají :D). 

Adélka si při výrobě krásně procvičila i stříhání 

- na pruh filcu jsem nakreslila čáry, které má nastřihnout. 

Kdyby si chtěl někdo taky vyrobit, je to jednoduché: 

- kousek polystyrenu

- zelené barvy (my to zvládly i s vodovkami IKEA)

- nůžky

- zelenou plsť

- tavící pistoli

- knoflíky a ozdoby (z galanterie, papírnictví aj. kreativních obchodů)

Na samotnou hru se zahrádkou: špendlíky (čím hezčí hlavičky, tím líp), větší korálky, knoflíky různých tvarů a cokoli vás napadne nebo potkáte v obchodě. ;)

REUSE. "Každá věc má spoustu svých neživých životů"

Myšlenka znovu používání věcí je krásná, ale kdybych měla doma skladovat všechno, co bych chtěla ještě někdy využít, rozhodně bychom se nevešli. V nějaké minimální (naši maximální) míře, to však ale jde a určitě to má smysl - omezit kupování nových a nových věcí (hraček), které častokrát nemají tak úplně využití, jak jsme si s nadšením představovali (někdy to ale samozřejmě stojí za to a investice se fakt vyplatí). Pokud je to možné, snažíme se doma vyhrát si se vším možným, co nám přijde pod ruku :)

Když nám třeba přijde velká krabice, dáme ji co pro to, než ji nakonec vyhodíme. Hrajeme si s ní i několik dní. :) Dá se s ní / z ní dělat tolik věcí, které pak můžete bez výčitek vyhodit, protože jste jen prodloužili "život" jednoho odpadku.

Posílám pár našich tipů a vyzývám i vás: využijte zdánlivě zbytečné odpady k tvoření, ke hře s dětmi atd... Budete tak mít spoustu rozmanitých aktivit.

Můžete si třeba zahrát kuželky s kelímky od jogurtů, nebo stavět věže z krabiček od čaje a nebo z nich třeba vyrobit městečko, vyrobit domeček pro děti z velké krabice nebo jen malinký pro plyšáky, můžete do krabice píchat nůžkami (to byl jednu dobu náš hit) nebo vystřihnout kouzelnou hůlku pro vílu, vyřezat do krabice díru a vyrobit si "tajemný box", nebo ji celou pokreslit křídou, vodovkami, pastelkami, udělat si z ní chodník a obtisknout nohy celé vaší rodiny.... :) Možností je nespočet! :)

Porodní přání

Porodit tak, jak si přejete, je velký zázrak, který se rozhodně nedá naplánovat, ale jistě se dá udělat maximum pro to, aby realita měla co největší šanci se přiblížit našim představám.
Před našim prvním porodem jsem (asi jako každá prvorodička) neměla tušení, co mě čeká, jak to může probíhat a co vlastně chci. Tak jsem začala vyhledávat informace, ptát se a zjistila jsem, že to jde i jinak. Sepsala jsem si porodní přání pro oba porody, protože jsem si jednak chtěla ujasnit terminologii, kterou na mě v porodnici budou mluvit a taky jsem chtěla předat svá přání místnímu personálu (nakonec jsem rodila 2x v Krnově, kde v podstatě vše bylo standardem a neměla jsem potřebu jim svůj porodní plán ukazovat).
A jelikož vím, jak je někdy složité se všemi informacemi prokousat a najít nějaký přehled "co vše si mohu přát během porodu", přidávám zde ten svůj. Třeba se někomu bude hodit :)

Nikdy jsem tomu neříkala porodní plán, protože... co jde u porodu naplánovat? :D Takže pro mě to byla porodní přání.

Tak tady to je - soupis před druhým porodem:

Porod je pro nás velmi intimní záležitostí a proto si přeji, aby byl co nejméně narušován přirozený a spontánní průběh porodu a aby byl ke mně personál trpělivý.

Jsem druhorodička, první porod byl spontánní, probíhal přirozeně, trval cca 8 hodin od odtoku plodové vody a neměla jsem žádné poranění. Stejně jako na první porod, tak i nyní jsem se pečlivě připravovala masáží hráze a cvičením s Aniballem.

Během celého průběhu porodu si přeji přítomnost svého manžela a mé duly.

1. DOBA PORODNÍ

·         Nepřeji si, aby mi byla nabízena jakákoli medikace a analgezie. Pokud budu chtít, požádám o léky sama. První porod jsem zvládla bez farmakologického tišení bolesti.

·         Prosím, nenabízejte mi dirupci a umělé urychlování porodu, pokud porod bude postupovat spontánně.

·         Nepřeji si, aby mi byla zavedena kanyla preventivně. V případě komplikací a potřeby zajistit žílu, prosím o umístění kanyly do hřbetu ruky spíše než do loketní jamky.

·         Přeji si, aby monitoring CTG miminka probíhal jen v nezbytné míře, abych měla co největší možnost volného pohybu dle mého uvážení.

2. DOBA PORODNÍ

·         Přeji si, abych se mohla volně pohybovat a volit vhodné polohy, dle svého uvážení.

·         Nepřeji si, aby mi byl proveden nástřih hráze. Na porod jsem se pečlivě připravovala (masáží hráze, cvičením s Aniballem). Můj první porod se obešel bez jakéhokoli zásahu a neměla jsem žádná poranění. Pokud by se zdál nástřih nutný, vyčkejte mého souhlasu.

·         Uvítám nahřívání hráze teplým vlhkým obkladem.

·         Nechci, aby byl porod placenty urychlován farmakologicky, pokud to nebude nutně potřebné z důvodů možných rizik.

3. DOBA PORODNÍ

·         Bezprostředně po narození miminka chci, aby mi bylo položeno na tělo a aby nutné ošetření miminka bylo provedeno v této poloze.

·         Pupečník, prosím, nechte miminku dotepat. Chci, aby zkrácení pupečníku proběhlo v poloze miminka na těle matky.

·         Přeji si nerušený bonding. V případě, že to můj zdravotní stav nedovolí, přejeme si, aby byl proveden kontakt kůže na kůži miminka s tatínkem v co největší míře.

·         Přeji si nepřetržitý kontakt s dítětem a mou či manželovu přítomnost u všech následných vyšetření.

·         Chci, aby vážení a měření miminka proběhlo až po 2hod.bondingu před nástupem na oddělení šestinedělí.

PÉČE O MIMINKO

·         Nepřeji si, aby mému dítěti byl podán injekční formou vitamin K – preferuji podání orálně.

·         Chci, aby se s koupáním miminka vyčkalo, aby se mázek mohl vstřebat do pokožky.

Předem děkuji personálu za vstřícnost a respektování mých přání, tak, aby v nás porod nezanechal žádné negativní vzpomínky, ale byl pro nás krásným zážitkem, jako ten první. Věřím, že na všem podstatném se domluvíme.

Naše ručičkování...obkreslujeme rádi, cokoli :)

Doba, kdy jsme si nabarvili chodidla, ruce a tvořili obtisky na veliký papír, už je trošku pryč. Posledních pár měsíců u nás vede obkreslování. Tak jsme to využili a vytvořili přání / obrázek pro Adélčinu kamarádku na 2. narozeniny.
Ruce jsme obkreslili na barevné papíry, vystřihli, nalepili a dokreslili pastelkami - Adélka kreslila trávu, vodu a paprsky sluníčka (baví mě ta naše "technika", kdy ona nakreslí nějaké čáry a já pak vybarvím políčka, která díky tomu vzniknou) :)
Přikládám inspiraci z netu na další zvířátka:

V dešti

Venku prší, sedíme doma zalezlí a nic se nám nechce. Co takhle to někdy změnit, pořádně se obléknout a vyrazit ven na procházku v dešti?

Z Erasmu ve Finsku jsem si odnesla mimo jiné to, že chci, aby moje děti chodili ven v každém počasí. Tam jsem totiž denně viděla děti hrající si na školkovém hřišti, i když pršelo nebo hustě chumelilo a měli můj obdiv.

My jsme nedávno vyrazily objevovat svět i s panenkou, v kalužích si pocákaly, panenku vykoupaly, rukama pohrabaly v blátíčku a užily jsme si spoustu srandy.  

Miluju ty chvíle, kdy si řeknu "stop! nemluv, jen se dívej" - a tak jsem stála v dešti a dívala se, jak ta moje holčička umývá miminko v kaluži. Žádné "panenka bude špinavá... a nebude jí zima?...a ty budeš mít studené ručičky, budeš nemocná, nedělej to...". Jasně, v mysli mi probíhalo, že nám říkali, že když máme studené ruce, budeme nemocní. Kolikrát se to ale doopravdy stalo? 

Jak často říkáme dětem "nedělej to, ať nemáš studené ruce?" A co kdybychom někdy nechali dětem tu svobodu poznat, co to znamená? Prožitek a zkušenost je silnější než slova ;) 

 Ale popravdě mě při pohledu na panenku koupající se v kaluži napadlo, že by nás leckdo nařknul, že učíme dítě špatně se chovat k věcem a možná i s přesahem do mezilidských vztahů. :D 

Učíme se barvy i jemnou motoriku....DIY pomůcka

Mám ráda každou tvořivou aktivitu s Adélkou :) Dneska jsme si vyrobily pomůcku k procvičování barev i jemné motoriky s kolíčky. Adélka měla hlavní roli při tvoření zadní strany :D Baví mě, jak něco nakreslí (načmárá) a já pak vybarvuji vzniklé okýnka apod. ;) 

V papírnictví jsem narazila na malé barevné kolíčky, tak hned skončily u mě a dnes našly své využití (i když jsme je pak nahradily klasickými velkými dřevěnými kolíčky, protože ty malinké moc dlouho nevydržely). :D 

Takže... stačí jen: tvrdý papír, fixy, kolíčky a kdo má, tak laminovačka ;)  

První pití

Ruku v ruce s prvními příkrmy patří i učení pití jiné tekutiny než mlíčka. Důležité je si uvědomit, že mateřské i umělé mléko je hustější než voda/čaj, které dítěti nabízíme. Dítě tak bude mít větší problém jinou tekutinu v pusince udržet a spolknout, protože bude náročnější tekutinu dostat až do zadní části úst, kde ji musí polknout.

Doporučuji začít zkoušet pít z panákovky. Stejně jako u všeho nového, nechám nejprve dítě seznámit se skleničkou, osahat si ji, ožužlat. Zkrátka pár dní si ji může prozkoumávat mezitím, co máme třeba svačinku (dítě to určitě zaujme a máma se v klidu nají). :) 

A dál prostě zkoušíme pít. Nikdy nebráním ve spolupráci - dítě pravděpodobně bude chtít taky držet skleničku a dávat si ji do pusy. Žádný problém, naučíme se to tak, abychom to mohli dělat spolu ;) Chce to jen trošku cviku obratnosti, aby všechna voda neskončila rozlitá na bodynu ;) 

Různé učící lahvičky a hrníčky beru jako fajn zábavu a alternativu na cesty. Doma se učíme pít ze skleničky, mimo domov z lahvičky/hrníčku. 

Obě naše děti začaly takto popíjet cca kolem 5 měsíců. Nebylo to na škodu ani v technice kojení, ani při krmení lžičkou atd.

A jestli hledáte něco, co nebude mít savičku, ale zároveň to nevyteče, dítě z toho bude pít stejným způsobem jako z klasického hrníčku, tak sáhněte po tomto 360° hrnku ;) Vyzkoušeli jsme Avent hrneček první skutečný , ale ten má příliš plytký horní díl - což brání naklonění a dítě narazí nosánkem na víčko. Mnohem víc nám vyhovuje (a já jsem z něj nadšená) Munchkin netekoucí hrneček 360° (viz. foto dole), který má na horním dílu dírky, kterými protéká tekutina po celém obvodu a je chráněn silikonovou vrstvou, která se povolí při nasátí pití. ;)

Jak uskladnit příkrmy

No uznejte mámy... Které z vás se chce každý den vařit oběd a navíc příkrm? 

Zvlášť, když už máte doma více dětí? 

Pro první dny budete potřebovat vždy jen pár malých lžiček dané zeleniny/ovoce. Takže máte na výběr - buď každý den trošičku čerstvé zeleniny připravit a nebo navařit více a zmrazit. Většina krabiček do mrazáku jsou prostě zbytečně velké. Takže doporučuji nakoupit tvořítka na led. Perfektní jsou tyto nebo tyto větší od Tescomy. Jsou silikonové, všechno z nich jednoduše vyndáte a navíc mají víko (čekala jsem na to roky, až někdo začne tento druh tvořítek vyrábět... to odpařování vody a tím pádem větší námraza mi lezly na nervy :D ).

A pak jednoduše vytáhnu potřebné množství, dám do kelímku (těch od Avent) a do vodní lázně ohřát.

A když už je třeba mrazit větší dávky příkrmů, pak mám skvělou zkušenost s Avent via kelímky se šroubovatelnými víčky. Bereme je často taky na cesty - mají ideální velikost na nakrájené ovoce, hrozno, přesnídávku, piškoty, jogurt apod. 

Jak začít s příkrmy

U prvního dítěte jsem příkrmy studovala dlouho dopředu. Asi jsem se bála, že té malé holčičce ublížím, když ji dám cuketu dřív než mrkev a kdoví, co všechno... :D Narazila jsem na klasiku - mixované příkrmy i na BLW metodu, ale neřídila jsem se nikdy striktně ani jedním způsobem. Kombinovala jsem to a střídala podle toho, jak zrovna reagovala Adélka.

Začínali jsme kupovanou kašičkou k večeři (na doporučení pediatra). Teď už vím, že je to blbost a produkty označené v obchodech jako "dětské" a "4+" vůbec nemusí být pro ty naše mrňousky vhodné a zdravé! O této stránce přikrmování ale vůbec nechci psát. Chci psát o neméně důležité věci - technice krmení.

Viděla jsem spousty fotek a videí, jak miminka "krásně" papají.... Vleže na gauči, rychleji než nějaký pojídač párků a vlastně ani samy aktivně nejedly (spíš jim bylo jídlo rychle kypáno a otíráno do pusinky a byla slyšet chvála, jak krásně umí papat). Dobře, malinko si to přibarvuju, ale opravdu jen minimálně!

Takže kde začít...  

Příprava dítěte na jinou stravu než mlíčko:

•• Dávat dítěti do rukou syrovou oškrábanou mrkvičku (nebo jen ukrojený hranolek, tak, aby jej dítě udrželo), okurku, dýni..., aby mohlo ochutnávat a seznamovat se s něčím jiným než mlíčkem.
•• Nechat dítě hrát si s lžičkou, zkoumat ji a žužlat.
•• Dovolit dítěti poznávat ústy. Všechno (samozřejmě vyjma zdraví nebezpečných věcí). Nejenže tím dítě poznává vlastnosti předmětů, ale stimuluje si tím pusinku, rozvíjí svaly v dané oblasti (včetně jazyka), posouvá dávicí reflex a zapisuje si do mozku spoustu informací o tom, jak funguje jeho pusa.

Připravte se: 

•• Připravte prostředí - vypněte televizi, schovejte mobil a hračky, poproste starší děti, ať nedělají kraviny... aby se mimčo mohlo soustředit na novou věc. 
•• Připravte dítě na novinku - řekněte mu, co se chystá, počkejte s krmením, až bude klidné... Pokud je hodně hladové, dost možná ho akorát naštve, když místo svého mlíčka dostane mrkev. :-D
•• Připravte sebe - na špinavé dítě i okolí, na to, že třeba vaše dítě nebude jedlík, nebo že vše vyprskne... Zkrátka nechtějte hned velké výkony. Berte přikrmování jako ochutnávání. ;-)

Technika:

•• Seďte naproti dítěte, aby na vás vidělo.
•• Nestahujte a neschovávejte dítěti ruce pro to, aby se vám do krmení nepletlo. Koordinace oko-ruka-ústa je zásadní souhra, kterou každý z nás dennodenně potřebuje. Buďte rádi, že se dítě chce aktivně zapojit do krmení - bude ho to bavit a motivovat naučit se jíst brzy samo. 

Navíc: oblast pro řízení úst a rukou jsou v mozku umístěné v těsné blízkosti. I když novorozenec saje, neumí mít ruce uvolněné - dráždění oblasti pro ústa se přenáší na oblast rukou a nutí je k aktivitě (zaťatá pěst, bouchání, škrábání apod.). Stejně tak i když se dítě učí psát, tyto oblasti se navzájem tak dráždí, že i školák u toho vyplazuje jazyk nebo špulí rty.
•• Lžičku dávejte dítěti do pusinky rovně, zepředu tak, aby lžičku nejprv vidělo. Nedávejte mu ji do pusy neuvědoměle kdykoli pusu otevře, bez upozornění. 
•• Lžičku položte na střed jazyka, maličko zatlačte směrem dolů a čekejte. Dejte dítěti čas zjistit, co to tam má a čas ke snaze si to vzít.
•• Když vytahujete lžičku z pusinky, neotírejte sousto o horní patro a ret! Je důležité, aby se dítě samo naučilo retní uzávěr, zavřelo pusinku a vzalo si jídlo. Bude to potřebovat i pro rozvoj mluvení. Vyjměte lžičku rovně. 

•• Podpořte otevření úst slovně "aaa..." a zavření "hammm". Dítě sleduje detailně naše ústa a snaží se opakovat jejich pohyby.
•• Nespěchejte. Dejte dítěti čas zpracovat a polknout sousto. Je to pro něj velká změna. Necpěte mu do pusy hned další lžičku. 
•• Pochvalte, ale nenuťte dítě k jídlu. Během prvních let si projde dítě tolika změnami, kdy nebude mít chuť k jídlu, pak zase sní vše, na co přijde. Nebo měsíc bude jíst z rizota jen hrášek a další měsíc ho bude dávat pryč... Nebo porostou zoubky a bude mu vadit jakýkoli kousíček a sní jen přesnídávky... JE TO VÝVOJ! (neustále se měnící a je to tak v pořádku) :-)

S příkrmy souvisí i pití - více zde.

A ještě jeden tip na uskladnění prvních příkrmů - zde.