"Ergoterapie je zdravotnická profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci člověka v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti." (zdroj a více info: Wikipedia)
Většině lidí to stejně nic neřekne a různě tento obor komolí (už jsem slyšela hodně zajímavých verzí jako erototerapie, egoterapie... - určitě by to byly velmi zajímavé obory, ale o to tu opravdu nejde). :) Nicméně pro mě je tento obor krásný, důležitý, náročný, kreativní, individuální i rozsáhlý. Ano, ergoterapeut opravdu pracuje s lidmi jakéhokoli věku v různých zařízeních (ve stacionáři, speciální škole, rehabilitačním ústavu, v nemocnici, v lázních, u klientů doma...). To, že je to tak rozsáhlý obor je jen a jen pro to, že naší nejdůležitější náplní je aktivita - každý přece chce být aktivní, ne? A pokud kdokoli nemá schopnost dělat co potřebuje, pak je to taky naše práce (společně s celým týmem rehabilitace). Ergoterapeut vyšetřuje proč to nejde, navrhuje možné postupy, jak by to šlo, pomáhá zlepšit fyzický stav pacienta (připravuje tělo na to, aby bylo schopné vykonávat určité aktivity), ale taky psychický stav (může trénovat i mozkové funkce) a následně pak s pacientem nacvičuje postupy, které mu umožní být co nejvíce soběstačný podle jeho individuálních potřeb. Ke většině našich činností potřebujeme ruce - proto je velkou částí ergoterapie jemná motorika.
Někdo má hendikep od narození, někdo ho získá kvůli úrazu nebo onemocnění v pozdějším věku. Kdo byl a je zdravý, těžko si dokáže představit, jak náročné je zažít byť jen jeden den bez možností používat část našeho těla (ať už to je ruka, noha, nějaký smysl, polovina těla a nebo třeba schopnost mozku rozpoznat viděné objekty aj.).
Ergoterapie u dětí je velmi specifická, protože ústřední aktivitou malých dětí je hra. :) Pokud zvolíme vhodnou hru, přesně konkrétně zacílenou, tělo i mysl dítěte se díky ní může naučit schopnostem a dovednostem, které následně dítě potřebuje ke zvládání každodenních aktivit a vývoji k soběstačnosti.