Vždycky jsem chtěla, aby Adélka byla co nejvíce samostatná. A tak v každém vývojovém období dáváme pozor na to, co chce dělat sama - to je totiž ten důležitý předpoklad a krok k samostatnosti - aby měla chuť to zvládnout. A tak když chtěla sama jíst, dali jsme ji lžičku a nechali ji. Jasně, udělala kolem sebe velký binec a nakonec jsme ji stejně pomohli.
Důležité ale je, nechat dítě si to vyzkoušet.
Někdy bude mít velikou radost, někdy se bude vztekat, že nejde, praští s tím a někdy poprosí rodiče o pomoc. Co je ale důležité? Tím vším se učí poznat svoje schopnosti a posiluje své sebevědomí a učí se sebehodnocení.
Důležité ale je, nechat dítě si to vyzkoušet.
Někdy bude mít velikou radost, někdy se bude vztekat, že nejde, praští s tím a někdy poprosí rodiče o pomoc. Co je ale důležité? Tím vším se učí poznat svoje schopnosti a posiluje své sebevědomí a učí se sebehodnocení.
Tolikrát jsme mohli říct "Adi, to ještě neumíš, akorát mi tu uděláš bibec, zamažeš se, budeš se vztekat...." a nebo "Vidíš, já jsem ti říkala, že to neumíš..."
Myslím, že tyto věty jen snižují sebevědomí dítěte a demotivují. A pak vyrostou a rodiče se nestačí divit... "Jaktože to neumíš? Už jsi dost velký na to, aby ses sám najedl, oblékl..."
Samozřejmě, chce to velikou dávku trpělivosti. Ale když se zastavíte a pozorujete, jak se to dítě fakt snaží... Můžete být taky pěkně překvapení. Co na tom, že výsledek neni stoprocentní ;-)
Možná i proto, že jsem ergoterapeut se snažím vždycky hledat způsob, jak to jde a jak by to Adélka mohla zvládnout sama.
A tak když chtěla pořád dokola nalévat pití do panákovky (asi to odkoukala na svatbách), ale z krabice džusu to rozlévala dala jsem ji džbánek. Malý 250ml, udrží ho v ruce a je schopna si z něj sama nalévat.
Ano, nešlo to na první pokus bez rozlití, ale zalíbilo se ji to a naučila se to velmi rychle. No a já se nemusím starat a co chvíli jí chodit nalévat ;-) A navíc se tím učí zaměřit pohyb, trefit se, poznat míru...
Mohla jsem ji říct "Nebudeš to dělat, vylíváš to všude kolem, neumíš to!" a dál se s ní o tom nebavit. Ona by pak zřejmě chvíli plakala, byla smutná a pak by se s tím asi nějak smířila...
Mohla jsem ji říct "Nebudeš to dělat, vylíváš to všude kolem, neumíš to!" a dál se s ní o tom nebavit. Ona by pak zřejmě chvíli plakala, byla smutná a pak by se s tím asi nějak smířila...
Tak na zdraví!
PS: Ono vůbec nejde jen o malinký džbánek na pití. Jen by bylo fajn, aby se děti cítily soběstačně, jak jen jim to jejich dovednosti dovolí, ne? Možná i vy se můžete na chvíli zamyslet, kolikrát svým dětem jednoduše něco zakážete a kolikrát s nimi hledáte způsob, jakým by to mohly zvládnout ;-)