18. prosince 2018

Jemná motorika No.2 - První pokusy o úchop

Minule jsem psala o vývoji ručiček ještě během těhotenství a během prvních pár týdnů novorozeného miminka (Jemná motorika No.1). Dneska pokračujeme miminkem, které už je trošku aktivnější, schopné pozorovat věci, lidi, prostředí kolem sebe a je motivované to všechno chytit a prozkoumat. Jenže nejprve musí pořádně poznat a zapsat si do mozku své ruce. ;) 

Zhruba během 4 týdnů se novorozenec trošku adaptuje na prostředí mimo dělohu a rozkouká se. Je už schopný fixovat zrakem osobu i hračku. Pozorně si prohlíží blízké osoby, obrázky na mantinelu, hračky na kolotoči v postýlce... Ale nejvíce mě fascinuje, jak miminko nespustí oči ze své maminky při kojení. Je to ten nejvíc zamilovaný pohled, co jsem kdy viděla. :) 


Už si pozorně prohlíží černobílou chobotničku :) 
Dítě by už nejraději všechno chytilo do rukou a prozkoumalo. První snaha uchopit to, co vidí, se projevuje postojem "šermíře" (typickým okolo 6.-7.týdne).  


Postoj šermíře
Dítě si dává pěstičky do úst, cumlá si je. Neznamená to zlozvyk a není třeba se bát, že si dítě kvůli tomu bude pořád jen cumlat palečky a později kousat nehty. Nemusíte pokaždé, když uvidíte ruce v pusince dítěte, je vytahovat se slovy, že to nemá dělat... ;) 

V tomto období dítě poznává své ruce a zapisuje si je do pomyslné mapy svého těla v mozku, aby je pak mohlo začít používat v různých funkcích (je to logické - nejdříve si musíme nastudovat všechny součástky, návod a udělat si přehled o tom, co máme, abychom to pak mohli dobře používat).  Rozvíjí se důležitá koordinace ruka - ústa. Krom toho si dítě pěstičkami v puse posiluje a masíruje rty, patra, jazyk a dásně, což je důležité pro postupný rozvoj řeči, ale také k růstu zoubků. 


Kolem 8 týdnů už se začíná utvářet koordinace rukouKdyž dítě leží na zádech, můžeme pozorovat, jak se dotýká ručkama (ruce má nad hrudníkem ve střední čáře, tj. ve středové ose těla). Ruce jsou nejprve v kontaktu hřbety, pak si začne osahávat prstíky, až spojuje dlaně. Ke všemu později připojí i zrak – bedlivě pozoruje své ručky. Tím si dítě rozšiřuje své bodyschema (mapuje si své tělo) – uvědomuje si své ruce. Všechno to probíhá přirozeně (není potřeba učit miminko, aby si zkoumalo ruce ;)).

Když miminku ukážeme hračku před obličejem, zachytí ji zrakem (fixuje) a bude ji sledovat. Ve snaze ji dostat otevírá pusinku (chce ji chytit do pusy, ještě k tomu ale neumí cíleně použít ruce). 


Kolem 3. měsíce je mimčo už uvolněné. Ruka je otevřená a připravená k dalším podnětům. Při pohodě si hraje s ručkama a posiluje ;). Zvedá končetiny, mává s nimi. Ale ve stresových situacích se dítě zase sevře a stáhne (jak je typické pro postavení těla u novorozenců).
Když miminko leží na bříšku, snaží se udržet hlavu zvednutou a učí se opírat o ruce. Tím posiluje svaly, které mu pomůžou v dalším motorickém vývoji (pást koníčky). Tak se mění i těžiště - posune se směrem k zadečku. Dítěti se tím postupně uvolní ruce, aby mohlo i v této poloze uchopovat hračky kolem sebe. 

 

Ideální hračkou pro nejmenší děti v tomto období je hrazdička. (Pokud teda nemáte děti, jako jsou ty naše, které pod hrazdičkou byly jen párkrát, protože se jim na zádech moc dlouho nelíbilo :D). Hrazdičku nedávejte přímo nad hlavu, ale do úrovně hrudníku miminka. Viděla jsem taky hrazdičky ověšené spoustou hraček, ale lepší je nechat tam 2 hračky, které dítě zaujmou - na začátku ideálně kontrastní černo-bílo-červené, které vydají nějaký zvuk při rozpohybování. ;) Nejprve bude miminko jen náhodně bouchat do hraček, postupně ale pochopí princip "akce a reakce" a bude jej motivovat, aby hračky rozhoupávalo.

Ovšem nejlepší motivace je stejně to, co dokáže starší ségra ;) 
Pokud obskládáme dítě velkým množstvím hraček, bude to pro něj chaos, ve kterém je náročnější se soustředit a fixovat jeden daný předmět (to platí od narození až po školní věk – příliš mnoho stimulů může dítě unavovat a podněcovat nesoustředění). Znáte sami ten pocit „Je toho na mě nějak moc!“? – tak to je přesně ono ;) K tomu mě napadá i otázka prostředí, které dítěti vytvoříme. Například příliš pestrobarevné deky jsou někdy fajn, ale v případě, že na ně položíte hračky, aby je dítě mohlo chytat...dost možná je v tom zmatku barev ani neuvidí.