Na sedu záleží (nešťastný W sed a co s ním)

Rozhodně nedoporučuji dítě posazovat a ani jinak urychlovat jeho vývoj.
❗ Každý další vývojový stupeň je podmíněný perfektním zvládnutím toho předchozího a dostatečnou přípravou pohybového aparátu i nervové soustavy (zjednodušeně svaly i mozek musí být připravené)!
👉 Vydržte to, motivujte dítě k pohybu, k dalšímu vývoji, ale nedělejte to za něj! 🙏

—————————————————————

Poměrně velké množství dětí sedává v tak zvaném W sedu.
Je to pozice, kdy dítě sedí na zemi zadečkem mezi patami (přitom chodidla jsou vytočeny zevně od kolen). Když se podíváte se shora, připomíná písmeno W. V této pozici dochází k nepřirozenému vychýlení kotníků, kolen i kyčlí z osy.

W sed - takto opravdu ne

Proč tak dítě sedí?

a) Příčinou je často oslabené posturální svalstvo a špatná stabilita.
b) Ve W sedu má dítě velkou opěrnou bázi, takže břišní a trupové svalstvo se nemusí tolik aktivovat. (Ale my chceme, aby se aktivovalo, aby dítě mělo dostatečnou možnost budovat svalstvo a stabilitu pro další vývoj a motorické aktivity). V jiných typech sedu má dítě potíž setrvat kvůli nedostatečné schopnosti rovnováhy.

c) Špatný návyk
Sklony k sezení ve W sedu můžeme pozorovat už u dítěte, které leze po čtyřech s nožkama hodně široko od sebe a chodidly vybočenými zevně.

Nejčastěji se děti začínají posazovat do W sedu, když z polohy na čtyřech nezvládnou vybočit těžiště do boku (kvůli oslabeným šikmým břišním svalům) a přejít tak do šikmého sedu. Dítě si pak kompenzuje posazování tím, že z pozice na čtyřech „vyručkuje“, aby přeneslo váhu dozadu, a zapadne zadečkem mezi paty.

Už tehdy můžeme dítě nasměrovat k tomu, aby přesunulo váhu do boku (do šikmého sedu) tím, že mu v tomto směru zatlačíme ze strany na pánev. V šikmém sedu si s ním pohraju, pak zase přejdu na čtyři a zase do šikmého sedu… Tímto způsobem trénuji přechod do šikmého sedu. Je potřeba opakovat a v sedu si pohrát s hračkami, aby si dítě nový pohyb mohlo osvojit.

Vývoj sedu - z pozice na čtyřech dítě přechází do šikmého sedu. 
Postupně se napřimuje a zmenšuje se opora o ruce.

Sed zhruba v 7m a v 9m.

d) Další možná příčina jsou (vrozené) strukturální abnormality kyčlí. V tomto případě je nutné řešení s lékařem.

Proč je W sed špatný?

⇾ Snižuje aktivitu středu těla (dítě je zapadlé zadečkem mezi patami, má příliš širokou opěrnou bázi, která mu neumožňuje být moc aktivní).
⇾ Znemožňuje dítěti přesuny váhy ze strany na stranu, což vede ke snížené stabilitě těla i v jiných polohách (dítě nemá možnost trénovat rovnovážné reakce).
⇾ Dochází k oslabení posturálních svalů (tzn. svaly, které drží postavení těla ve všech polohách).
⇾ Omezuje pohyb trupu do rotací.

⇾ Vede k opožděnému vývoji jemné motoriky. Pro jemnou motoriku je velice důležité křížení pohybu přes střední osu těla (to je zároveň podmíněno rotacemi trupu). Také pohyby ze strany na stranu (s přenášením váhy) jsou základem pro bilaterální koordinaci (tzn. souhru pravé a levé poloviny těla, rukou při různých motorických úkonech).

⇾ Nevhodné zatížení kloubů. To vede ke špatnému postavení celého těla i ve stoji, ke vbočeným kotníkům dovnitř a může vést k bolesti zad a kyčlí v dospělosti. Děti, které preferují W sed, mají větší předpoklad k valgózním kolenům (nohy do X, kolena vbočená dovnitř).


Co s tím?

⇨  Ideální je samozřejmě ani nedovolit dítěti, aby si špatný návyk W sedu vytvořilo a už tehdy, kdy se dítě leze a snaží o sed, mu ukázat jak to udělat správně.
⇨ Nabízejte dítěti jiné způsoby sedu – sed na patách (špičky směřují dovnitř), šikmý sed, sed s opřenými zády, popř. překážkový sed, sed s nataženými nohami.
❕ Pozor na tzv. překážkový sed - v něm je sice jedna noha natažená dopředu, ale ta druhá je ve stejné poloze, jako při W sedu a stejným způsobem negativně ovlivňuje zdraví dítěte.

⇨ Korigujte aktivně – naveďte dítě, jak si sed spravit slovně, a dopomozte mu, aby vědělo, jak na to. Po upozornění dítěte mu hned nabídněte nějakou aktivitu, při které si správný sed upevní.

Řekni mi a já to zapomenu. 

Ukaž a já si to zapamatuji. 

Nech mě si to vyzkoušet a já to pochopím. 

Pokud malé dítě sedí ve W sedu, pomozte mu jej změnit tak, že zatlačíte rukou zezadu na jednu stranu pánve, aby zde přesunulo váhu a na druhé odlehčené straně mu pomozte nožku vytáhnout dopředu. Hned dítě aktivujte, zabavte ho hrou.

Sundávání kolíčků ze zavěšené stuhy je jednou z vhodných a zábavných aktivit.

Starší děti (kolem 2.-3. roku), které jsou zvyklé sedět ve W, už můžou mít zkrácené svaly, takže i v napraveném sedu jsou shrbené. Pak zařaďte, v rámci korigování sedu, taky protažení.

↪ Dítě si sedne s oběma nohama nataženýma dopředu, přidržte dítěti kolena v natažení a podávejte mu hračky zepředu shora tak, aby se muselo napřímit, vytáhnout a rotovat trup. 

Ukázky sedu a vhodných aktivit při korekci W sedu: 

⇨ uvolňování v oblasti pánve
(Položte dítě na záda a uvolněte, mobilizujte mu oblast pánve, např. podle následujících fotek).

1. Střídavě pokrčujte a natahujte pravou a levou nohu na bříško. 

2. Pokrčte obě nohy, uchopte za kolena a provádějte kroužky. Vystřídejte oba směry.

3. Jednu nohu pokrčte a překřižte přes druhou, nataženou nohu. Současně můžete protáhnout svaly trupu vytažením v oblasti ramene (svou ruku posuňte až na rameno dítěte). 

☺️ Nezapomeňte si u cvičení zazpívat, aby to děti bavilo. Naše oblíbená je Vrť sa děvča. 

⇨ chůze naboso
⇨ facilitace nožiček různými povrchy
⇨ dostatek spontánního pohybu (ideálně venku)

⇨ posílení oslabených svalových skupin - formou balančních her může dítě krásně zapojovat obranné mechanismy trupu, vyrovnávat těžiště a tím posilovat střed těla. Využijte hry na gymnastickém míči, s overballem, lezení po čtyřech, stoj na balanční podložce atd.

Inspirace pro cvičení na míči s říkankami (z knihy Hrátky s batolátky):
Pro zvětšení, klikni na obrázky. 

Pokud se vám s dítětem dlouho nedaří W sed napravit, je na místě pořešit to s vaším pediatrem a fyzioterapeutem. 

Mámy buďme šťastné!

Když jsem přemýšlela nad konkrétními kroky, které podniknu k tomu, abych se zaměřila sama na sebe (viz. předchozí článek), věděla jsem, že potřebuji povzbuzení, výzvy a seznam úkolů, které si budu plnit. 

♥️

A založila jsem si účet na Instagramu..

Abych sbírala a zaznamenávala své myšlenky, RADOSTI, POVZBUZENÍ, úkoly a vše, co mi pomáhá na cestě ke šťastné a spokojené ženě a mámě. A abych se k tomu mohla vracet, jak potřebuji.

♥️

A teď se chci s vámi o to podělit. Zvu vás ke sdílení především radostí a povzbuzení. 

I´m still learning to love myself

Miluju svého muže, své děti, svou rodinu a blízké. Miluju krásné okamžiky, které se mi v životě naskytnou. Miluju vlastně i ty negativní věci, protože mě posouvají dál a já se ráda učím. 

... 

Ale v tom všem, co se děje, jsem zapomněla sama na sebe.

👶 Jako malá holčička jsem takové věci asi příliš neřešila.

👧 Jako dospívající jsem hledala spíš někoho jiného a sebe jsem spíš potlačovala (ale pravda, dost jsem se toho o sobě dozvěděla, jen jsem to nechtěla přijmout a chtěla jsem být někým jiným).

👩‍🎓 Na výšce jsem získávala vědomosti a zkušenosti a na nic jiného nějak nebyl čas.

👰 Během chození se svým klukem, zamilovanosti, svatby a jako novomanželka jsem si žila na růžovém obláčku a dolů na zem jsem v podstatě nedohlédla.

🤰Během prvního těhotenství jsem měla co dělat se zvládnutím mé role matky.

🤦‍♀️ S jedním dítětem jsem byla jednou nohou v blázinci a druhou na psychiatrii.

🤱A konečně po tom, co jsem dokojila druhé dítě... 

... jsem si uvědomila, jak velké mezery mám ve všech těch krásných filozofických a psychologických výrazech jako jsou SEBEPŘIJETÍ, SEBELÁSKA, VNITŘNÍ KLID, péče o sebe apod. 

Hrozně moc se tím změnilo. Nekojila jsem, nebyla jsem těhotná, ani zamilovaná, ani jsem nehledala muže svého života, ani jsem se nemusela učit na zkoušky, ani jsem neměla dětskou lehkost bytí. 

Najednou jsem se stala zaneprázdněnou svými myšlenkami a samozřejmě mateřstvím (protože ty děti se prostě samy nepřebalí, nenakrmí, nevykoupou atd.).

 Ale těch otázek k sobě samé najednou přibylo neskutečné množství. 

Neměla jsem chuť se vídat s jinými lidmi. Chtěla jsem odjet někam hodně daleko, ať nemusím s nikým nic řešit. Chtěla jsem být jen já a moje rodina (bez té bych to nezvládla). Po prvotní panice ve stylu "budeme žít v Irsku", jsem se trošku uklidnila a začala hledat REÁLNÉ KROKY k tomu, abych byla ŠŤASTNÁ. Abych se měla ráda a našla svůj vnitřní klid.

Nemám ani tušení, jak dlouhá ta cesta bude, ale učím se mít se ráda, být otevřená všemu, co přijde a dělat věci, které mi pomáhají být vyrovnaná, klidná a nabitá energií. 

Docela to ujde. Někdy nezvládám, ale někdy se cítím perfektně. Někdy piju jen vodu a někdy hodně vína. Někdy sportuji a někdy se válím. Někdy jím zdravě a někdy se cpu. Někdy jsem v pohodě a někdy pěkně v (_._). 

Každopádně se ale NIKDY NEVZDÁM! ;)

Cítím obrovskou potřebu DĚLAT NĚCO PRO SEBE...

A ráda bych k tomu podpořila všechny mámy, které na sebe zapomínají!

Třeba tady: https://www.instagram.com/mom.terina/

DESATERO pro rodiče před nástupem dítěte do školky

Období zápisů do školek je za námi a tak jestli vás letos čeká ten velký krok - nástup dítěte do školky, čtěte. Předávám desatero smysluplných rad, které podpoří vaši společnou přípravu na školku.
My jsme je dostali jako součást jednoho letáčku přímo na zápise do MŠ a moc se mi líbí, protože často slýchávám právě například věty typu: "však počkej, ve školce tě naučí".

10 dobrých rad, které usnadní vám i vašemu dítěti nástup do školky:

1. MLUVTE S DÍTĚTEM O TOM, CO SE VE ŠKOLCE DĚLÁ A JAKÉ TO TAM JE.
Můžete si k tomu vzít obrázkovou knížku nebo si popovídejte s dítětem, které do školky už chodí (mělo by tam ale chodit rádo, aby se vaše dítě nevystrašilo barvitým líčením zlých zážitků). Vyhněte se negativním popisům, jako "tam tě naučí poslouchat", "tam se s tebou niko dohadovat nebude" apod.

2. ZVYKEJTE DÍTĚ NA ODLOUČENÍ. 
Při odchodu např. do kina láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte dítě, že se vrátíte. Dítě potřebuje pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou je, vyplížit se tajně z dou. Dítě se cítí zrazené a strach z odloučení se jen prohlubuje.

3. VEĎTE DÍTĚ K SAMOSTATNOSTI ZVLÁŠTĚ V HYGIENĚ, OBLÉKÁNÍ A JÍDLE.
Nebude zažívat špatné pocity spojené s tím, že bude jediné, které si neumí obléknout kalhoty nebo dojít na záchod.

4. DEJTE DÍTĚTI NAJEVO, ŽE ROZUMÍTE JEHO PŘÍPADNÝM OBAVÁM Z NÁSTUPU DO ŠKOLKY.
Ujistěte díte, že mu věříte a že to určitě zvládne. Zvýšíte tak sebedůvěru dítěte. Pokud má dítě chodit do školky rádo, musí k ní mít kladný vztah. Z toho důvodu NIKDY ŠKOLKOU DÍTĚTI NEVYHROŽUJTE (dítě nemůže mít rádo něco, co u předkládáte jako trest) - vyhněte se výhrůžkám typu "když budeš zlobit, nechám tě ve školce i odpoledne".

5. POKUD BUDE DÍTĚ PLAKAT, BUĎTE TRPĚLIVÍ, ALE ROZHODNÍ.
Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Ovšem neodcházejte ani narychlo nebo tajně, ani ve vzteku po hádce s dítětem.

6. DEJTE DÍTĚTI S SEBOU NĚCO DŮVĚRNÉHO.
(Plyšáka, hračku, šátek).

7. PLŇTE SVÉ SLIBY.
Když řeknete, že přijdete po obědě, měli byste po obědě přijít.

8. PLATÍ, ŽE ZBAVIT SE SVÉ ÚZKOSTI ZNAMENÁ ZBAVIT DÍTĚ JEHO ÚZKOSTI.
Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy. Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu u rodičů. Pokud máte strach z odloučení od dítěte a nejste skutečně přesvědčení o tom, že díte do školky dát chcete, pak byste měli přehodnotit nástup dítěte do školky. Případně se dohodněte, že dítě do školky bude vodit ten, který s tím má menší problém.

9. ZA POBYT VE ŠKOLCE NESLIBUJTE DÍTĚTI ODMĚNY PŘEDEM.
Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí. Přidá se strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane. Samozřejmě - pokud den ve školce proběhne v pohodě - chvalte dítě a jděte to oslavit třeba do cukrárny nebo kupte nějakou drobnost. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by pak hračku vyžadovalo každý den.

10. PROMLUVTE SI S UČITELKOU O MOŽNOSTECH POSTUPNÉ ADAPTACE DÍTĚTE.
S dítětem ze začátku můžete jít do třídy, dítě může jít jen na dvě hodiny apod.

Autor: PhDr. Simona Hoskovcová, Ph. D., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Pam pam papelišky

Žlutě rozkvetlé louky už asi nikde nejsou vidět, ale "foukací pampelišky" ještě pořád jo! ;) A protože je máme rádi a rádi tvoříme, udělaly jsme si s Adélkou kousek pampeliškové louky doma na papíru.

Tady máte návod, jak jsme vyráběly:

 Z pěnového papíru vystřihneme kolečko a pak hvězdičku s co největším počtem cípů. Musíme ale uprostřed nechat dostatečné kolečko na prostřižení...

Hvězdičku uprostřed roztřihneme do křížku a navlékneme na klacík (my použily skořici ještě z adventního věnce). 

Zafixujeme tavicí pistolí. 

Nachystáme si barvičky zředěné troškou vody. Pak už jen namáčíme a tvoříme pampelišky. ;-)

Nakonec dokreslíme stonky. A je to. 

Hodiny pro dvouleťáka

Odkdy jsou děti schopné pochopit, co je to "jen chvilička, chvíle, potom, včera, zítra" apod. přesně netuším. Co ale vím, že když Adélka začala sama používat tato slova, cítila jsem, že už by se v tom čase mohla orientovat trošku více. Čekat na to, až se naučí všechna čísla by bylo trošku zdlouhavé... :D

A tak jsem koupila jednoduché hodiny, odstranila vteřinovou ručičku, malou ručičku přelepila páskou pro zřetelnější odlišení a dolepila zvířátka. 

Adélka pochopila hned co a jak a dost to pomůže, když máme problém se domluvit, co kdy bude. A navíc - fakt si to s radostí hlídá a sleduje :)

Seznam věcí do porodnice

Dělala jsem si tak pořádek ve složkách a našla jsem seznam věcí do porodnice, který jsem si vypisovala před 1. porodem z různých zdrojů, ale taky upravovala před 2. porodem podle sebe :)
Tak ho dávám k dispozici (i s malými vysvětlivkami pro prvorodičky). 

Pro maminku:
- doklady (občanka, kartička pojišťovny, těhotenský průkaz, oddací list)
- hygienické potřeby (sprchový gel s měsíčkem (protože novorozenec by měl cítit především maminku a ne chemii...) a gel na intimní hygienu (s dubovou kůrou pro podporu hojení) (Herbalon), toaletní papír (ne ve všech porodnicích ho pečlivě doplňují) a 2 ručníky červené (pro moji psychickou pohodu jsem ty tmavě červené opravdu potřebovala) 
- síťové kalhotky (žádná sexy krajka no, ale poslouží dobře)
- vložky denní a noční
- kojící podprsenka
- tampony do podprsenky (kdyby se toho mlíčka udělalo až příliš) 
- mast na bradavky (z čistého lanolinu, bez chemie, takže se nemusí před kojením umývat: Purelan - drahá verze nebo z drogerie dm - o dost levnější a stejně dobrá) 
- oblečení: kojící noční košile, župan, oblečení na cestu domů
- přezůvky
- čaj pro kojící (fajn na podporu laktace v prvních dnech, moje top je Weleda a Hipp, i když existuje spoustu levnějších variant, v tomhle se podle mě vyplatí investovat do kvality) 
- kojící polštář (poprvé jsem ho neměla a byl to boj se všemi polštáři, co jsem našla... podruhé mi moooc pomohl k pohodlí při dlouhém kojení - jakože je to kojení na začátku faaakt dlouhé. Já nedám dopustit na tento s dutým vláknem, perfektně sedící kolem pasu Motherhood)

K porodu: 
- svačinka (nikdy nevíte, jak dlouho budete rodit... perfektní první pomoc jsou přesnídávky v kapsičce, které prostě jen vycucnete), je taky fajn přibalit svačinku i pro tatínka ;)
- pití bez bublinek (maliníkový čaj),
- hroznový cukr nebo čokoláda (prostě rychlé doplnění energie),
- červená deka na bonding (my měli svou),
- Bachovy krizové kapky (měla jsem je připravené jako první pomoc, kdybych byla na dně, ale naštěstí jsem je nepotřebovala...to až po příchodu z porodnice domů).

Pro miminko:
- jednorázové pleny s výkrojem na pupíček
- látkové pleny 5ks (jako podložka při přebalování miminka apod.)
- vlhčené ubrousky
- oblečení (u 1.dítěte jsem nechtěla dělat scény, tak jsme využívali to porodnické (košilka a veliké dupačky na knoflíky), bylo to dost nepraktické... tak po 2. jsem si nabalila praktické zapínací overaly velikosti 50 (jo, ta velikost, co mi všichni říkali, že je zbytečná...věřte mi, velikost 56 byla fakt veliká) 
- vlastní zavinovačku (já teda nedám dopustit na péřovou..., ty v porodnici nám vůbec neseděly a neplnily svou funkci)

Co mi pomáhá provést velké změny... a jak jsme to vyřešily s kojením.

I když je kojení velké téma a zažila jsem si s tím dost starostí (co se ucpaných mlékovodů, zánětů, horeček, šílených bolestí týče, ale taky bojkotů), jsem nesmírně vděčná, že to šlo.

Byla to pro nás závislost, ale krásná. Své děti jsem vůbec neomezovala. Prso měly holky během prvního roku kdykoli potřebovaly a nedělala jsem rozdíly v tom, jestli sají přední nebo zadní mléko, jestli se uklidňují nebo jestli se chtějí jenom pomazlit s maminkou. A ačkoli jsem byla naladěná na to, že budu kojit dlouho a do samoodstavení (moc se mi líbí myšlenka "Až dozraje, tak odpadne."), zhruba po roce kojení jsem u obou holek cítila, že to chci jinak, že potřebuji změnu.

Nebudu vám tady psát své důvody (přece jen jsou pro mě dost osobní)...

Omezování a postupné odstavení Adélky byl déle než měsíc velký boj. Moc jsme se natrápily. S ní to byl boj o prso, ale UVNITŘ MĚ PROBÍHAL BOJ JEŠTĚ VĚTŠÍ.
"Jsem sobec, že už nechci kojit? Ale vždyť mi je přece špatně, jsem podruhé těhotná, to se dá pochopit. A co když bude mít špatnou imunitu, kvůli mě? Co když bude hůř zvládat očkování? Vždyť já ji tím vlastně beru vitaminy. Asi nejsem dobrá máma, když už nechci kojit. Vždyť WHO doporučuje kojení minimálně 2 roky. A tamta ještě kojí a ta taky... " 

Tak jsem hledala tu správnou cestu, mezitím, co atmosféra doma byla horší a horší.
A pak jsem narazila na tu JEDNU VĚTU.

"Láskyplně se rozhodni respektovat sama sebe."

👌Protože celý rok jsi ze sebe dala maximum tomu malému miminku. A podívej se na něj: už to není malinké bezradné děťátko. Už sní všechno, na co přijde a tak rádo pije vodu. Zvládne být s někým jiným. Nakrmí ho i táta, babička, strejda...
Už nepotřebuje jen a jen tebe, matko. UŽ SI UMÍ ŘÍCT, UKÁZAT, CO CHCE.

👌A je to stejným právem také o tvých potřebách. Je čas respektovat také sama sebe. Bez pocitu viny a pochybení. Je naprosto v pořádku, že chceš změnu, když se už v tom takto necítíš dobře!
S klidem láskyplně respektuj sama sebe.

💛

A tak jsme přestaly bojovat a začaly jsme SPOLEČNĚ ZVLÁDAT tu velkou změnu. Začaly jsme HLEDAT jiné možnosti s klidem a obrovskou EMPATIÍ. Nebylo to o tom vybojovat si svá prsa zpátky. Nebylo to o tom, jak přesvědčit dítě, aby už nechtělo mlíčko. Bylo to o mě samotné. Bylo to o mé vnitřní změně, o mém nastavení.

Jen tak mimochodem... Adélku jsem přestala kojit ve 13.měsíci, protože mi bylo během druhého těhotenství špatně obzvlášť během kojení.
Elinku jsem přestala kojit přes den ve 13. měsíci. Chci nám oběma ty naše momenty během večerního usínání ještě nechat (a taky vím, že v noci ji prsíčko pomáhá nejlépe se uklidnit i zvládnout bolestivý růst zoubků) a dál uvidíme...

💛

Příprava na grafomotoriku bez tužky a papíru ;)

Grafomotorika (psaní a kreslení) je bezpochyby důležitá dovednost každého z nás.

Děti se o tužku a kreslení začnou zajímat poměrně brzy (už kolem 1 roku), i když tužku drží zatím jen křečovitě v dlani a "čmárají" celou horní končetinou až od ramene (ale řekla bych, že často kreslí celým tělem včetně trupu a palečků na nožkách :D ). Po 2. roce se dítě naučí držet tužku třemi prsty a kreslí čáry i kroužky. Kolem 3. roku už zvládá nakreslit postavu "hlavonožce" a postupně i jednoduché geometrické tvary (čtverec, trojúhelník). Po 4. roce postavě přikresluje i trup a končetiny. Do začátku školního roku zvládne dítě nakreslit postavu se všemi částmi a kreslí více detailněji.

Ale samozřejmě, jako se vším, je to individuální. ;) 

Podpořit rozvoj dovedností důležitých pro grafomotoriku můžete s dětmi i bez použití tužky ;) Třeba aktivitami s pinzetou.

Dítě trénuje: 

✍️ správný tříprstový úchop 

🖐️ sílu v prstech pro udržení předmětu

👌 zacílení pohybu

👀 koordinaci oko-ruka 

🧠 pozornost a trpělivost 

Začněte s většími, lehkými a nekluzkými předměty (např.plstěné bambulky), které dítě uchopuje do větší pinzety a vkládá do většího otvoru (třeba jen do misky, krabičky). Postupně vše zmenšujte, až bude dítě zvládat uchopovat např.korálky kosmetickou pinzetou. ;) 

Aby takové aktivity bavily, využijte třeba formičky na led, třídění či přiřazování barev, vyrobte si originální zvířátko, které budete "krmit", vytvářejte obrázky, mozaiky...  Cokoli vás napadne a nebo se nechte inspirovat námi :)

DIY ptáček ke vhazování:

   

Bude bavit i malé děti cca od 9m ;-)

Třídění barevných bambulek do 

formičky na led:

Přiřazování barev:

Tvoření obrázku z čočky:

Nejcennější rady, které mi nikdy nikdo nedal

KDYBY MI TENKRÁT NĚKDO ŘEKL...

Každý má svou cestu. Ale někdo tu svou ještě třeba hledá.

Jsem matka, co hodně myslí na to, jak dělat "tu výchovu" tak, abychom v ní byli spokojeni. Rodiče i děti. Možná jsem moc velká cíťa, která vše moc hrotí. Ale takhle v tom jsem spokojená, protože nám to pomáhá přicházet na řešení, která hledáme. 

Chci se s vámi podělit o to, co je pro nás důležité mít na mysli. O věty, myšlenky, zážitky, které se nám vryli do paměti. A věřte, jsou to ty nejcennější rady, které bych všem maminkám dala. 

Třeba vám to bude k ničemu. Ale třeba ne. Tak ať si každý najde to své ;) 

💛

Věř své intuici

Do výchovy a péče o dítě vám bude asi pár lidí kecat. Taky si možná přečtete něco moudrého v různých diskuzních fórech nebo vás osloví nějaká kniha. To vše může být fajn, ale ten největší poklad je ve vás. Intuice matky je zázračná věc. 

💛

Metody jsou jen inspirace

Nastudovat si nějakou metodu a jet přesně podle ní, je jako přečíst si recept na špičkové jídlo a chtít ho uvařit ve vaší domácí kuchyni... Doma pak totiž zjistíte, že nemáte suroviny, ani vybavení na to, abyste uvařili stejný výsledek, jak se psalo v té skvělé knize nebo říkali v tom videu. Metody jsou super inspirací. Ale každý máme doma jiné možnosti, jiné "suroviny a vybavení" (děti a prostředí) a je třeba si spoustu věcí přizpůsobit. No a nesmíme samozřejmě zapomenout ani na naši povahu a intuici. ;) 

💛

Nespěchej

Nehoň sebe ani děti. Užívej si každého okamžiku. Raduj se s nimi. Raduj se z nich. Pozoruj je, jak zkoumají svět. 

💛
Je to jen období
A je to vývoj. Těžké chvíle střídají krásné chvíle. Když jsme na dně, pamatujme na to, že to brzy přejde a opravdu bude líp (a nebo se zase bude řešit něco jiného).
Někdy to trvá den, někdy týden nebo měsíc. Ale přejde to!
Vždy, když je náročné období, má to svůj smysl pro vývoj dítěte (náročné to může být třeba pro to, že se něco nového vytváří, něco nového učí, zpracovává nové vjemy a emoce...).
💛

Uznávej jejich pocity

Spoustu situací se vyřeší tím, že nejprv uznám pocity Adélky i maličké Elinky a až potom začnu mluvit o tom, co chci já. Když dám nejdříve najevo, že ji slyším, vnímám a respektuji vyvolá to v ní zklidnění, přestane křičet a začne naslouchat, otevře se k rozhovoru, domluvě, respektování mých potřeb.

💛

Zapiš si do hlavy, že dítě má vždy důvod

Nechce nám ubližovat, dělat naschvály. Miluje nás a jsme pro něj nesmírně důležití. Proto kdykoli se chová jinak, má to svůj důvod. Někdy s fyzickou příčinou (třeba mu je špatně, je unavené, nemocné) nebo s psychickou (pak např.zlobení je volání o pozornost, pomoc...).

💛

Dívej se na svět očima dítěte (empatie)

Pomáhá nám to porozumět situacím, které se nám dospělým zdají nepochopitelné a akorát nás můžou štvát. "Jak bych se cítila já, jako dítě? Co bych chtěla, aby rodiče udělali? Co by mi pomohlo?" Myslím, že to může ušetřit spoustu dětských slz. 

💛

Měj trpělivost, opakuj

Někdy jsme na děti moc nároční. Chceme aby se zklidnily, aby uměly počkat, aby uměly poprosit, uklízet atd. Ale děti se teprve vše učí - to znamená - vytváří si nové nervové buňky a spojení, které v hlavě nikdy neměly. A učí se opakováním. Ono to opakování může trvat třeba týden, ale taky měsíc, dva měsíce i víc ... Je to tak ve všem - v motorice i v kognitivním a emočním vývoji. Určitě se neříká jen tak, že "trpělivost růže přináší" :) 

💛

Tvé dítě je nejúžasnější! 

Prostě toto si zapsat do hlavy, vrýt do srdce... Nesrovnávat. Nezávidět. Neřešit, že to někdo má jinak. No a co? Vše má svůj čas, každý se vyvíjí individuálně. ;) Fakt zbytečně jsme pak kvůli tomu smutní, naštvaní, máme pocit, že jsme něco udělali špatně. Kašlete na to ;) 

💛

Jsi úžasná maminka!

Asi vůbec nemusím popisovat, kolikrát si spousta maminek prožije pocit zoufalosti "Jsem hrozná máma!" Ale nejsi. Jsi přesně ta máma, kterou tvoje dítě potřebuje a miluje! Se všemi chybami, patříte k sobě. 

💛

Jsi úžasný tatínek! 

Mě osobně mnohokrát stojí velké úsilí nechat muže, aby řešil všelijaké situace s dětmi. Přiznávám, mám často pocit, že bych to s nimi vyřešila lépe a rychleji. Ale řekla bych, že můj muž potřebuje cítit, že mu v tom věřím, že ho nebudu podrývat, že ho oceňuji za to, jaký je táta.

 Potřebuje si najít tu svou cestu. 

💛

A jedno mé životní motto na závěr:
Popadni život a vytřískej z něj, co se dá. 
Ve všem hledej to pozitivní, 
a buď sama sebou ;) 

Dítě má vždy důvod, proč to dělá

Tahle věta mi utkvěla v hlavě. Je to mé výstražné znamení v situacích, když něco není v pořádku, když jsou děti moc ufňukané, protivné, umrčené, uječené atd. Je to můj impulz hledat příčiny a změnit to. A nebo to jen respektovat, když nechápu. Prostě tomu věřím. 

Nedávno jsem na to zapomněla.

...

Vracela jsem se s holkami domů. Doufala jsem, že Elinka během cesty usne a já budu s Adélkou koukat na pohádku a odpočívat. V žádném případě se mi nechtělo ještě na zasněžené hřiště (které se mimochodem plnilo puberťáky, kterým právě skončilo vyučování) a už vůbec jsem nechtěla tahat kočárek s panenkou od Adélky, když tlačím po zamrzlém chodníku kočár s El. 

No, na hřišti jsme se na chviličku zastavily. To, co přišlo pak bylo obrovské ždímání mé trpělivosti a klidu v duši.

Adélka najednou nemohla vézt kočárek. Nemohla ale ani chodit. Ani se držet za ruku. Nemohla se mnou mluvit a ani naslouchat. Najednou se sekla a nešlo nic. Jen křičet (a mi se chtělo křičet s ní). Absolutní zoufalost. Takovou situaci jsem s ní ještě nezažila.

Cesta domů (obvykle zvládnutá za 15minut) nám trvala hodinu a půl. Zastavovaly jsme co 10 metrů a snažily se tu situaci nějak vyřešit, ale marně. A to nemluvím o všech těch lidech kolem, kteří dokáží vyvolat nervozitu (a to se fakt vždy snažím zachovat klid a naši komunikaci, jakoby nás nikdo nepozoroval). 

Z Adélky se na tu chvíli stal můj nepřítel. Díkybohu nám šel naproti táta a já mohla na pár minutek poodejít a vydýchat ten stres. Pomohlo to a vše jsme nakonec zvládli.

Vůbec jsem tu situaci nepochopila. 

Až další den, kdy se Adélka probudila s vysokou horečkou, která se jí držela tři dny a vyšplhala se až na 40,5°C. Reakce po očkování. 

Měla důvod.

Měla důvod k tomu, proč nemůže chodit, proč je najednou protivná a nepozorná. Měla naprosto pochopitelný důvod, který mi ale nedokázala vysvětlit. 

A já ho v tu chvíli zapomněla vnímat. Nemyslím si, že je vždy v našich možnostech ten důvod najít, ale pomáhá mi jen vědět, že není vše mířené proti mě. :)  

Věřme svým dětem, že nám nechtějí ubližovat, dělat naschvály a prudit. 

Věřme, že mají důvod, proč se chovají tak či onak. 

♥️

Vkládání předmětů podle obrysu - diy ;)

Tak jsem dnes v telefonu našla fotku staženou kdoví odkud z netu (občas to tak dělám a pak zapomenu a pak zas znovu objevím) a pustily jsme se s Adélkou do výroby této hry. 

Zase mě to společné tvoření moc bavilo (toho času na výmysly je teď zoufale málo). Užily jsme si hledání předmětů, obkreslování i samotnou hru. 

Zaúkolujte děti a zahrajte si taky ;) 

Vezměte každý malou krabičku a sbírejte po domě věci, které pak budete obkreslovat. Více dětí si může zahrát vkládačku třeba i na rychlost...  

Obkreslováním jsme se zabavily obě 

A máme hotovo.

Manžel by řekl: "Taková blbost a jak se s tím zabavíte!" :) 

Rozvíjíme logické myšlení s Logico Primo

Jestli přemýšlíte, co pořídit dětem na 2.-3. narozeniny nebo svátek, tak mrkněte na toto Logico Primo. Je to skvělá pomůcka na rozvíjení logického myšlení, koordinace, zrakového a prostorového vnímání a v neposlední řadě pozornosti, trpělivosti a soustředění. 

V nabídce mají samozřejmě i rozšířenou složitější verzi Logico piccolo a velké množství karet pro předškoláky i školáky. 

Barvy a tvary, V dětském pokoji, Den s Luckou a Vojtou

Adélce jsme pořídili Logico Primo na svátek ve 2 letech. Pro začátek jsme vybrali soubory Barvy a tvary, V dětském pokoji a Den s Luckou a s Vojtou. Z těchto složek jsem pak vyčlenila pár nejjednodušších karet a začali jsme se s touto pomůckou seznamovat.  Nejprve to bylo jen hraní s barevnými knoflíky a zkoumání obrázků. Pak došlo na přiřazování barev (knoflík k puntíku na straně s řešením) a ukazování postupu řešení.  Po půl roce je Adélka schopna samostatně plnit úkol, který jsme spolu už několikrát opakovali. Velký přínos má pro nás Logico v tréninku soustředění a vytrvalosti (až ke zdárnému dokončení úkolu). 

Takhle to vypadá: 

Modrá tabulka s barevnými knoflíky jako základ, karty libovolně zasunujete dovnitř. 

Princip je vždy stejný - přiřazování knoflíku k obrázku v pravém sloupečku.

Každá karta s úkolem má na zadní straně řešení (na kterém se dá hezky trénovat i jen samotné přiřazování barev).

Když u toho s Adélkou sedím, mám už teď (v jejich 2,5 letech) pocit, jako bych s ní plnila úkoly do školy :D A tak mi to přijde vlastně fajn, že se tím učí pochopit zadání, hledat řešení 

a zkontrolovat si ho. To se ji ve škole bude určitě hodit ;) 

Pro ukázku přikládám foto karet, které jsem vybrala jako nejjednodušší a začínali jsme s nimi: 

Výběr ze složky Barvy a tvary

Výběr ze složky V dětském pokoji

Výběr ze složky Den s Luckou a s Vojtou

Jo, abych nezapomněla... Můj největší problém bylo, jak to všechno pojmenovat - hru, knoflíky, čudlíky, puntíky, sloupečky, obrázky atd. :D 

Nakonec jsme skončili u toho, že jdeme hrát /  plnit úkoly a přiřazujeme čudlíky podle barev 

puntíků u obrázků ;)