I když je kojení velké téma a zažila jsem si s tím dost starostí (co se ucpaných mlékovodů, zánětů, horeček, šílených bolestí týče, ale taky bojkotů), jsem nesmírně vděčná, že to šlo.
Byla to pro nás závislost, ale krásná. Své děti jsem vůbec neomezovala. Prso měly holky během prvního roku kdykoli potřebovaly a nedělala jsem rozdíly v tom, jestli sají přední nebo zadní mléko, jestli se uklidňují nebo jestli se chtějí jenom pomazlit s maminkou. A ačkoli jsem byla naladěná na to, že budu kojit dlouho a do samoodstavení (moc se mi líbí myšlenka "Až dozraje, tak odpadne."), zhruba po roce kojení jsem u obou holek cítila, že to chci jinak, že potřebuji změnu.
Nebudu vám tady psát své důvody (přece jen jsou pro mě dost osobní)...
Omezování a postupné odstavení Adélky byl déle než měsíc velký boj. Moc jsme se natrápily. S ní to byl boj o prso, ale UVNITŘ MĚ PROBÍHAL BOJ JEŠTĚ VĚTŠÍ.
"Jsem sobec, že už nechci kojit? Ale vždyť mi je přece špatně, jsem podruhé těhotná, to se dá pochopit. A co když bude mít špatnou imunitu, kvůli mě? Co když bude hůř zvládat očkování? Vždyť já ji tím vlastně beru vitaminy. Asi nejsem dobrá máma, když už nechci kojit. Vždyť WHO doporučuje kojení minimálně 2 roky. A tamta ještě kojí a ta taky... "
Tak jsem hledala tu správnou cestu, mezitím, co atmosféra doma byla horší a horší.
A pak jsem narazila na tu JEDNU VĚTU.
"Láskyplně se rozhodni respektovat sama sebe."
👌Protože celý rok jsi ze sebe dala maximum tomu malému miminku. A podívej se na něj: už to není malinké bezradné děťátko. Už sní všechno, na co přijde a tak rádo pije vodu. Zvládne být s někým jiným. Nakrmí ho i táta, babička, strejda...
Už nepotřebuje jen a jen tebe, matko. UŽ SI UMÍ ŘÍCT, UKÁZAT, CO CHCE.
👌A je to stejným právem také o tvých potřebách. Je čas respektovat také sama sebe. Bez pocitu viny a pochybení. Je naprosto v pořádku, že chceš změnu, když se už v tom takto necítíš dobře!
S klidem láskyplně respektuj sama sebe.
💛
A tak jsme přestaly bojovat a začaly jsme SPOLEČNĚ ZVLÁDAT tu velkou změnu. Začaly jsme HLEDAT jiné možnosti s klidem a obrovskou EMPATIÍ. Nebylo to o tom vybojovat si svá prsa zpátky. Nebylo to o tom, jak přesvědčit dítě, aby už nechtělo mlíčko. Bylo to o mě samotné. Bylo to o mé vnitřní změně, o mém nastavení.
Jen tak mimochodem... Adélku jsem přestala kojit ve 13.měsíci, protože mi bylo během druhého těhotenství špatně obzvlášť během kojení.
Elinku jsem přestala kojit přes den ve 13. měsíci. Chci nám oběma ty naše momenty během večerního usínání ještě nechat (a taky vím, že v noci ji prsíčko pomáhá nejlépe se uklidnit i zvládnout bolestivý růst zoubků) a dál uvidíme...
💛