Stejně jako příběh o prvním porodu, i tento patří mezi nejintimnější chvíle mého života. Sdílím proto, aby podpořil jiné maminky, které nechtějí rodit tak, jak jim řekne zdravotnický personál, ale tak, jak to cítí a odejít z porodního sálu s nádherným zážitkem.
březen 2018
Druhé těhotenství bylo pohodovější. Na začátku jsem byla šíleně unavená (alespoň jsem se díky tomu naučila usínat přes den se svou starší dcerkou při čtení knížek) a ke konci jsem měla bolesti vazů v okolí dělohy a porodních cest. No a taky to vypadalo, že se miminko narodí zadečkem napřed (nakonec se otočila ve 37.tt). A vlastně jsem si myslela, že asi neporodím. Moje děloha byla zavřená celé těhotenství až do maximální možné délky 42 týdnů :D Tak jsme tomu trošku pomohli a porod byl nakonec vyvolávaný. Musím ale podotknout, že přenášení nebylo nijak špatné (až na ty neohrabané poznámky lidí všude kolem). Miminko bylo v pořádku a já mohla dělat cokoli, protože: "no co, maximálně z toho porodím". A ty přenášecí večery, kdy jsme uspali tu starší, dali si sklenku červeného, koukali na Robinsonův ostrov a vyvolávali... byly vlastně moc příjemné :)
Druhá princezna si vybrala k narození taky porodnici v Krnově. Dala nám jasně najevo (prostřednictvím záznamu srdečních ozev), že nikam jinam už jezdit nechce. Po přijetí na pokoj jsme se s mužem zase začali nudit. Sice ozvy při kontrole nebyly v pořádku, ale při každém dalším sledování se nic divného nedělo. Tak proč bychom se měli válet jen tak na pokoji, že? :) Vyrazili jsme ven, udělali si výlet po Krnově, zašli na oběd a ta malá rebelka ve mě si koupila červené víno a přelila ho do lahvičky od dětského džusíku - no, přece abych si mohla dát ještě poslední večer a taky jsem doufala, že to třeba pomůže spontánnímu rozjetí porodu. Noc v porodnici, když máte dítě ještě v břiše je fakt divná... Nervozita stoupala, postel mi ozařoval měsíc v úplňku, ale stejně se nic nedělo. Rodili jsme až další den popošťouchnutí tabletkou prostaglandinů. Po tabletce jsem konečně cítila nějaké slabé nepravidelné kontrakce během celého dopoledne. Moc jsem nevěřila, že by to mohlo znamenat, že už za pár hodin porodím... Snědla jsem polévku, prošla chodbou tam a zpět a najednou byly kontrakce co 1 minutu. :D A za 2,5 hodiny byla ta maličká venku.
Vyvolávaný porod byl hodně intenzivní a kontrakce šly v poslední fázi jedna za druhou. A rozdíl oproti spontánnímu porodu? Hormony! Jednoznačně jsem cítila, že se mi nevyplavilo tolik endorfinů, které by mi pomohly překonávat bolest a být ponořená do toho, co se děje s mým tělem a miminkem.
Stejně jsem ale z porodního boxu odcházela po svých s miminkem v náručí, šťastná, bez poranění. ❤️