"Vyšší dívčí" v jemné motorice dvouleťáka, pinzetový úchop a krásné výtvory :)

Korálky milujeme. 

Začalo to navlékáním kroužků na tyč, pokračovalo velkými korálky na tlustou šňůrku se zpevněným koncem, pak menší korálky na tkaničku, propichování malých korálků na špendlíky a teď jsme přišly na chuť tomuto. 

Při jednom nákupu jsem narychlo přihodila pixlu korálků a šablonky na tvoření (zde). Celé nás to stálo 158 Kč a zábavy s tím bude na dlouho... Už si plánuju, jak z korálků budeme skládat různé tvary, písmena, ozdoby... ;) 

Korálky jsou malé, kloužou a trefit se na "čudlík" na podložce je umění i pro mě... Nás ale nic nezastaví a řešení jsme si našly. Vzaly jsme do rukou pinzetu a trénujem. Adélka pak zkoušela nabrat korálky do špetky a sypat na destičku, kolik se jich obrátí správně a ostatní otočit a navléknout. 

 

Hraní s pinzetou je perfektní nácvik pro tužkový úchop a grafomotoriku. Větší i menší pinzetu by mělo mít doma každé dítě. Dá se s tím udělat mnoho zábavy a k tomu připravovat ruku dítěte k dobrému kreslení a psaní. ;) 

(k tipům, jak pinzetu využít při hraní se dostanu zase někdy příště)

A kdo by neznal, jak toto funguje: korálky se naskládají na šablonku, hotový tvar přikryjeme tenkým papírem a zažehlíme (raději opatrně, abyste hotový výtvor vůbec odlepili), necháme vychladnout a sejmeme z destičky. Vzniknou fakt pěkné věcičky a při prosvícení je na ně moc pěkný pohled.

Víčkové pexeso

 Víčka od malých skleniček mám doma posbírané už dlouho (díky domácím jogurtům a kolegyni z práce - Díky Baruš). :) A konečně teď nastala ta vhodná doba je využít. 

Rychlovka jeden večer, kdy Adélka nechtěla dlouho usnout...

            

Potřebujeme jenom:

- víčka (od jogurtů, přesnídávek, klidně i od PET lahví...)

- dvojice menších předmětů (spoustu drobných věcí nakoupíte v galanteriích...)

- tavící pistoli (jo, bez té já bych neudělala skoro nic :D )              

Pexeso se dá různě obměnit. Učíte se barvy? Pak stačí do víček nalepit dvojice barevných puntíků. Tvary? .... 

S novými hry platí vždy stejné pravidlo: nejprv prozkoumat, pak ukázat a hrát podle určitých pravidel...

A pytlíčky s průhlednými okýnky jsou perfektní věc ;) 

Podporujeme soběstačnost...aktuálně v pití panáků :-D

Vždycky jsem chtěla, aby Adélka byla co nejvíce samostatná. A tak v každém vývojovém období dáváme pozor na to, co chce dělat sama - to je totiž ten důležitý předpoklad a krok k samostatnosti - aby měla chuť to zvládnout. A tak když chtěla sama jíst, dali jsme ji lžičku a nechali ji. Jasně, udělala kolem sebe velký binec a nakonec jsme ji stejně pomohli.
Důležité ale je, nechat dítě si to vyzkoušet.
Někdy bude mít velikou radost, někdy se bude vztekat, že nejde, praští s tím a někdy poprosí rodiče o pomoc. Co je ale důležité? Tím vším se učí poznat svoje schopnosti a posiluje své sebevědomí a učí se sebehodnocení.

Tolikrát jsme mohli říct "Adi, to ještě neumíš, akorát mi tu uděláš bibec, zamažeš se, budeš se vztekat...." a nebo "Vidíš, já jsem ti říkala, že to neumíš..." 

Myslím, že tyto věty jen snižují sebevědomí dítěte a demotivují. A pak vyrostou a rodiče se nestačí divit... "Jaktože to neumíš? Už jsi dost velký na to, aby ses sám najedl, oblékl..."

Samozřejmě, chce to velikou dávku trpělivosti. Ale když se zastavíte a pozorujete, jak se to dítě fakt snaží... Můžete být taky pěkně překvapení. Co na tom, že výsledek neni stoprocentní ;-)

Možná i proto, že jsem ergoterapeut se snažím vždycky hledat způsob, jak to jde a jak by to Adélka mohla zvládnout sama. 

A tak když chtěla pořád dokola nalévat pití do panákovky (asi to odkoukala na svatbách),  ale z krabice džusu to rozlévala dala jsem ji džbánek. Malý 250ml, udrží ho v ruce a je schopna si z něj sama nalévat. 

Ano, nešlo to na první pokus bez rozlití, ale zalíbilo se ji to a naučila se to velmi rychle. No a já se nemusím starat a co chvíli jí chodit nalévat ;-) A navíc se tím učí zaměřit pohyb, trefit se, poznat míru...
Mohla jsem ji říct "Nebudeš to dělat, vylíváš to všude kolem, neumíš to!" a dál se s ní o tom nebavit. Ona by pak zřejmě chvíli plakala, byla smutná a pak by se s tím asi nějak smířila...

Tak na zdraví!

PS: Ono vůbec nejde jen o malinký džbánek na pití. Jen by bylo fajn, aby se děti cítily soběstačně, jak jen jim to jejich dovednosti dovolí, ne? Možná i vy se můžete na chvíli zamyslet, kolikrát svým dětem jednoduše něco zakážete a kolikrát s nimi hledáte způsob, jakým by to mohly zvládnout ;-)