Venku prší, sedíme doma zalezlí a nic se nám nechce. Co takhle to někdy změnit, pořádně se obléknout a vyrazit ven na procházku v dešti?
Z Erasmu ve Finsku jsem si odnesla mimo jiné to, že chci, aby moje děti chodili ven v každém počasí. Tam jsem totiž denně viděla děti hrající si na školkovém hřišti, i když pršelo nebo hustě chumelilo a měli můj obdiv.
My jsme nedávno vyrazily objevovat svět i s panenkou, v kalužích si pocákaly, panenku vykoupaly, rukama pohrabaly v blátíčku a užily jsme si spoustu srandy.
Miluju ty chvíle, kdy si řeknu "stop! nemluv, jen se dívej" - a tak jsem stála v dešti a dívala se, jak ta moje holčička umývá miminko v kaluži. Žádné "panenka bude špinavá... a nebude jí zima?...a ty budeš mít studené ručičky, budeš nemocná, nedělej to...". Jasně, v mysli mi probíhalo, že nám říkali, že když máme studené ruce, budeme nemocní. Kolikrát se to ale doopravdy stalo?
Jak často říkáme dětem "nedělej to, ať nemáš studené ruce?" A co kdybychom někdy nechali dětem tu svobodu poznat, co to znamená? Prožitek a zkušenost je silnější než slova ;)
Ale popravdě mě při pohledu na panenku koupající se v kaluži napadlo, že by nás leckdo nařknul, že učíme dítě špatně se chovat k věcem a možná i s přesahem do mezilidských vztahů. :D
