Chci, abyste věděli...

Eli opět nespí, ráno odjíždíme za rodinou na Hanou, nabaleno nemám nic. V ruce borůvkové pivo, abych vstřebala dojmy posledních dní a před sebou noťas s rozepsaným článkem. 

Ale něco vám chci ještě napsat. Poslední příspěvek roku 2018. 

Děkuji za všechny vaše nahlédnutí, zobrazení, přečtení. Jestli jsem párkrát inspirovala někoho z vás, jsem za to vděčná :) A moc děkuji všem, kteří mi píšou zpětnou vazbu! Během 4 měsíců existování tohoto blogu se nasbíralo téměř 5 tisíc zobrazení, což je pro mě velké číslo (na to, že jsem se pro psaní blogu rozhodla, abych se odreagovala od plnění mateřských "povinností" (i když je to ta nejúžasnější role, která mě mohla v životě potkat a neskutečně moc děkuji za to, že jsem matkou)).

Chci, abyste věděli, že:

• vím, že nemám skvělou formu psaní, neumím pravidla českého pravopisu a je mi to líto, ale: 

   píšu vždy od srdce, upřímně a s pokorou 

• necítím se vůbec být tak chytrá a zkušená, abych mohla rozdávat rady, ale: 

   to málo, co vím a cítím, budu ráda sdílet i dál, protože mi mnohokrát informace od jiných taky pomohly

• vím, že nemám profi krásné fotky...

když fotím, chci zachytit okamžik, dovednost, detail ... Nemám čas a chuť aranžovat prostředí a své děti do umělých póz. 

• je mi někdy líto, že nemám pravidelnost v přidávání článků, ale:

je pro mě důležité být se svou rodinou, když mě potřebuje, nestresovat se a nejprv mít pohodu doma.

• ukládám si do hlavy tolik možných článků

a doufám, že je někdy budu mít čas sepsat ;) 

Do nového roku vám všem přeji, ať najdete vždy světlo ve svém příběhu. Ať máte dostatek všeho, co potřebujete. Lásku, radost, pokoj, odvahu komunikovat, trpělivost, pokoru
a nekonečně mnoho kouzelných okamžiků!   

Napojení. Článek o slovu, které mě provází každý den. O nás.

Mám jedno motto:

Když něco neklape a necítíš se v tom dobře, 

zaber a hledej řešení! 

Pracuj na sobě a nevzdávej se!

A tak se od prvního dne, kdy nám to doma neklapalo s 9m Adélkou (která neustále lezla psovi do misky, vylévala vodu a jedla granule), posunuji dál a dál. Neustále se něco učím - díky dětem. V hlavě mám uloženo spoustu myšlenek, někdy s vykřičníkem, které mi vyskočí vždy v tu potřebnou chvíli. Proč? Protože jsem toužila po rodině a mám ji. Je mým úkolem starat se o to, abychom v mé rodině byli šťastní. Protože chci žít v bezpečném prostředí a harmonii. Protože nechci, aby si mé děti nesly z rodiny do života nedůvěru, křivdy, zklamání, pocity bezmoci, neporozumění a bolístky na duši. Protože chci, abychom měli pevné základy vztahů v rodině. Protože chci, aby mé děti nebyly nešťastné! To je můj sen, na kterém tvrdě pracuji. ... 

Jo, vnímám to jako velkou dřinu každý den usilovat o napojení s dětmi... 

...vnímat potřeby své holčičky, 

naslouchat ji, 

věnovat ji čas a pozornost 

(kdy zapomenu na vše ostatní a jsem jenom s ní), 

komunikovat s ní, 

trpělivě vysvětlovat, 

nekřičet, 

domlouvat se 

(jak vyřešíme situace, ve kterých nám není dobře)

tiše ji pozorovat a nechat se vtáhnout do její hry, 

zapojit ji do mých aktivit (kdykoli má zájem)...

A to všechno krát 2 (pro každou holčičku podle jejich konkrétních možností a potřeb).  

Není to vůbec snadné, ale ten výsledek stojí za to - pocit jistoty, že máme spojení, že spolu zvládneme vše, protože jsme se naučily spolu komunikovat, naslouchat si, důvěřovat si, vnímat navzájem své potřeby a respektovat se. A taky zachovat klidnou hlavu (i když s tím máme často problémy všichni doma). 

Ale pokud dáte mozku myšlenku, tělo bude vědět, jakým směrem jít. ;) I když mnohokrát šlápneme vedle, vrátíme se k té původní myšlence, k cíli, který chceme, který je zároveň i cestou.

♥️

Spy bag aneb pátrací hračka, která "roste" s dítětem

Spy bag v kontrastních barvách je skvělý v tom, že ho využijete na dlouhou dobu. ;) 

➤ Novorozenec bude trénovat zrak a sledovat kontrastní prvky. 

➤ Spy bag má praktické poutka a zavěsíte ho kamkoli pomocí provázku, klipu apod. 

➤ Zhruba od 3.měsíce bude miminko do hračky náhodně bouchat (ať už leží na podložce nebo je zavěšená). Tím ji rozezvučí (chrastí). Taky bude rozvíjet jemnou motoriku díky drobným knoflíčkům a lístečkům, které se bude snažit uchopit a žužlat v puse. 

➤  V batolecím období bude dítě postupně hledat předměty schované mezi kapkami, až se je naučí hledat podle předlohy. 

➤ Je fajn na cestování. ;) 

➤ Díky kroužku můžete od sebe oddělit předlohu a spy bag a můžou hrát dvě děti najednou - tak, že si navzájem dávají úkoly, co najít. 

Trochu toho senzo zážitku - třpytkování

V této předvánoční době se vše zdobí světýlky a třpytem. A tak jsem si vzpomněla na své zásoby třpytek, které jsem kdysi přinesla domů (vždycky objevím za pár korun něco v našem papírnictví Moravel). Dneska jsme je vytáhly...

Upřímně přiznávám, že nesnáším činnosti, při kterých jsme zapatlaní (prstové barvy jsme vyzkoušely s Adélkou 1x - od té doby je nanášíme jedině štětcem!) :D Někdy jsou ale věci, které nás lákají a zaujmou, i když se pak musíme umývat. Tohle byla jedna z nich a užily jsme si to (ale to jsem se teda předem připravila na následky). 

Senzorický zážitek zaručen ;)  

Vyzkoušejte doma. Schválně, jak dlouho vydrží vaše děti? ;) A nemusíte zrovna používat třpytky. Podobně vám například poslouží i hladká mouka. 

Krom kreslení ve "třpytivém poli" jsme zkoušely obrázky
- na papír nanést lepidlo a pak posypat třpytkami. 

Uznejte - tohle je přece úplně jiný vjem než obyčejný písek nebo mouka :D 

Jemná motorika No.2 - První pokusy o úchop

Minule jsem psala o vývoji ručiček ještě během těhotenství a během prvních pár týdnů novorozeného miminka (Jemná motorika No.1). Dneska pokračujeme miminkem, které už je trošku aktivnější, schopné pozorovat věci, lidi, prostředí kolem sebe a je motivované to všechno chytit a prozkoumat. Jenže nejprve musí pořádně poznat a zapsat si do mozku své ruce. ;) 

Zhruba během 4 týdnů se novorozenec trošku adaptuje na prostředí mimo dělohu a rozkouká se. Je už schopný fixovat zrakem osobu i hračku. Pozorně si prohlíží blízké osoby, obrázky na mantinelu, hračky na kolotoči v postýlce... Ale nejvíce mě fascinuje, jak miminko nespustí oči ze své maminky při kojení. Je to ten nejvíc zamilovaný pohled, co jsem kdy viděla. :) 

Už si pozorně prohlíží černobílou chobotničku :) 

Dítě by už nejraději všechno chytilo do rukou a prozkoumalo. První snaha uchopit to, co vidí, se projevuje postojem "šermíře" (typickým okolo 6.-7.týdne).  

Postoj šermíře

Dítě si dává pěstičky do úst, cumlá si je. Neznamená to zlozvyk a není třeba se bát, že si dítě kvůli tomu bude pořád jen cumlat palečky a později kousat nehty. Nemusíte pokaždé, když uvidíte ruce v pusince dítěte, je vytahovat se slovy, že to nemá dělat... ;) 

V tomto období dítě poznává své ruce a zapisuje si je do pomyslné mapy svého těla v mozku, aby je pak mohlo začít používat v různých funkcích (je to logické - nejdříve si musíme nastudovat všechny součástky, návod a udělat si přehled o tom, co máme, abychom to pak mohli dobře používat).  Rozvíjí se důležitá koordinace ruka - ústa. Krom toho si dítě pěstičkami v puse posiluje a masíruje rty, patra, jazyk a dásně, což je důležité pro postupný rozvoj řeči, ale také k růstu zoubků. 

Kolem 8 týdnů už se začíná utvářet koordinace rukou. Když dítě leží na zádech, můžeme pozorovat, jak se dotýká ručkama (ruce má nad hrudníkem ve střední čáře, tj. ve středové ose těla). Ruce jsou nejprve v kontaktu hřbety, pak si začne osahávat prstíky, až spojuje dlaně. Ke všemu později připojí i zrak – bedlivě pozoruje své ručky. Tím si dítě rozšiřuje své bodyschema (mapuje si své tělo) – uvědomuje si své ruce. Všechno to probíhá přirozeně (není potřeba učit miminko, aby si zkoumalo ruce ;)).

Když miminku ukážeme hračku před obličejem, zachytí ji zrakem (fixuje) a bude ji sledovat. Ve snaze ji dostat otevírá pusinku (chce ji chytit do pusy, ještě k tomu ale neumí cíleně použít ruce). 

Kolem 3. měsíce je mimčo už uvolněné. Ruka je otevřená a připravená k dalším podnětům. Při pohodě si hraje s ručkama a posiluje ;). Zvedá končetiny, mává s nimi. Ale ve stresových situacích se dítě zase sevře a stáhne (jak je typické pro postavení těla u novorozenců).
Když miminko leží na bříšku, snaží se udržet hlavu zvednutou a učí se opírat o ruce. Tím posiluje svaly, které mu pomůžou v dalším motorickém vývoji (pást koníčky). Tak se mění i těžiště - posune se směrem k zadečku. Dítěti se tím postupně uvolní ruce, aby mohlo i v této poloze uchopovat hračky kolem sebe. 

 

Ideální hračkou pro nejmenší děti v tomto období je hrazdička. (Pokud teda nemáte děti, jako jsou ty naše, které pod hrazdičkou byly jen párkrát, protože se jim na zádech moc dlouho nelíbilo :D). Hrazdičku nedávejte přímo nad hlavu, ale do úrovně hrudníku miminka. Viděla jsem taky hrazdičky ověšené spoustou hraček, ale lepší je nechat tam 2 hračky, které dítě zaujmou - na začátku ideálně kontrastní černo-bílo-červené, které vydají nějaký zvuk při rozpohybování. ;) Nejprve bude miminko jen náhodně bouchat do hraček, postupně ale pochopí princip "akce a reakce" a bude jej motivovat, aby hračky rozhoupávalo.

Ovšem nejlepší motivace je stejně to, co dokáže starší ségra ;) 

Pokud obskládáme dítě velkým množstvím hraček, bude to pro něj chaos, ve kterém je náročnější se soustředit a fixovat jeden daný předmět (to platí od narození až po školní věk – příliš mnoho stimulů může dítě unavovat a podněcovat nesoustředění). Znáte sami ten pocit „Je toho na mě nějak moc!“? – tak to je přesně ono ;) K tomu mě napadá i otázka prostředí, které dítěti vytvoříme. Například příliš pestrobarevné deky jsou někdy fajn, ale v případě, že na ně položíte hračky, aby je dítě mohlo chytat...dost možná je v tom zmatku barev ani neuvidí. 

Jemná motorika No.1 - jak vypadají ručičky novorozence

Snažit se předat informace, které jsem získala během studia ergoterapie, je pro mě docela výzva. Především sepsat to tak, abyste tomu rozuměli (ověřuji na svém muži, který se zdravotnictvím nemá nic společného, jestli se to dá nějak pochopit) :) Jak už se jednou člověk naučí terminologii svého oboru, je totiž dost náročné přepínat na "běžnou mluvu" (a to i přesto, že mám na mozku zcela jistě mlíko, hormony mi zatemňují myšlení a o schopnosti udržet myšlenku a pozornost ani nemluvím). Mateřství mi dalo poznat, jak moc můžu být fascinovaná vším tím lidským vývojem, zráním, učením se... a vím, že spousta matek má rádo informace, protože přemýšlí "jak se to vlastně děje? a proč?" ;)

Vývoj rukou a rozvoj jejich dovedností je hodně individuální. Záleží samozřejmě na genetických předpokladech, fyzických možnostech a omezeních, a v neposlední řadě na prostředí, tedy stimulujících podnětech dítěte. Např. Adélce jsem se nebála svěřit jehelníček se špendlíky už kolem 15 měsíců - velice často se mnou sedávala u šicího stroje ;). 

Dítě má dokonalé učící, pozorovací schopnosti a odkouká všechno i když ještě nic moc neumí. A pak najednou dozraje do určitého stupně schopností a vy jenom zíráte, jak je možné, že z ničeho nic zvládne navlékat kolečka "šašíka" na tyč, se kterým jste si před ním hráli, když jenom páslo koně. :D 

Ruce se tvoří na konci 2.měsíce těhotenství. Ve 3. měsíci jsou už zřetelné prstíky i nehty. Od 12.týdne se objevují prudké pohyby celých končetin – flexe a extenze (pokrčení a natažení). V bříšku probíhá také základ pro spolupráci ruky a úst – ruce se pohybují kolem pusinky, děťátko si cumlá prsty.

Po narození zraje nervový systém neuvěřitelným tempem a intenzitou. Rozvoj jemné motoriky přímo souvisí s rozvojem té hrubé. Jedním ze základních principů psychomotorického vývoje dítěte je "proximální stabilita - distální mobilita". Znamená to, že dítě musí nejprv posílit svalstvo trupu, bříška, zad, naučit se pracovat s těžištěm a dozrát do takového stupně vývoje v hrubé motorice, které mu poskytne stabilní nastavení těla (posturu) pro následný rozvoj distálních částí těla (tedy těch vzdálenějších od osy těla). 

...Ruku v ruce s motorickým vývojem jde ten psychický. Je to přirozenou samozřejmostí zdravě se vyvíjejícího dítěte. Jako se naučí sedět, aby uvolnilo ruce a mohlo se učit navlékat korálky, tak musí dozrát také mozek, aby bylo motivováno a schopno pochopit princip činností... 

Adélčiny pěstičky, před odchodem z porodnice

U novorozence převládá flekční (skrčené, stažené) držení celého těla (nejspíš je z toho žití mimo dělohu trošku v šoku a nejraději by se chtělo schoulit znovu do bříška). Co se rukou týče, má vrozený silný reflexní úchop (ten je ale i na nožkách). Většinu času má ručky sevřené v pěst, kterou uvolní jen občas ve spánku, teplé vodě, při uklidnění, pocitu jistoty a bezpečí. Občas ale chceme, aby miminko pěst rozevřelo (např. při hygieně nebo když náhodně stiskne bodýčko při oblékání a za nic ho nechce pustit J). Pak je vhodnější stimulovat otevření pěstiček pohlazením hřbetu ruky a prstíků (než tahat dítě za prsty silou, aby se narovnaly).

Otevřené ručičky Adi při klidném spánku, ještě v porodnici

Novorozenec udrží předmět, který mu vložíme do ruky. Tlakem nebo dotekem v dlani se vybaví úchopový reflex. (Jde o tlakovou nebo taktilní stimulaci - prý to nikoho nezajímá, říká muž, ale já to slovo "taktilní" mám prostě ráda... zní hezky, ne?). Během prvních dvou měsíců tento reflex sílí, pak začne postupně mizet. Musí zmizet pro to, aby se ruce dokázaly uvolnit, otevřít, rozvinout, opřít se o dlaně, uchopit předmět.  Úchopový reflex proto není vhodné posilovat. Chápu, že maminky by si přály, aby si jejich miminko co nejdříve hrálo s hračkami, a mají radost, že „už drží hračku!“, ale mnohem důležitější je, aby dítě ruce postupně otevíralo.

Gestikulace a touha po komunikaci je přirozená a spontánní už u týdenního miminka :) 

Jakmile skončí pohodička v mámině náručí, ručky jdou do pěstiček. 

Novorozenec ještě neumí ovládat své končetiny - cíleně jimi hýbat nebo je zklidnit. Někdy můžou být děti neklidné z pohybů rukou, může je to rušit při usínání. V těchto případech je fajn vyzkoušet pevné zavinutí (s ručkama u těla), které je zklidní a připomene polohu v bříšku maminky nebo je chytnout za předloktí, přiblížit se k nim a povídat (uklidní je stabilizování polohy i hlas). Někdy můžeme vypozorovat také Moroův úlekový reflex – rozhození končetin (horních i dolních) v důsledku úleku, pocitu nestabilní polohy, pocitu, že padá.

Naše Adi s tím měla potíže ve spánku během prvního půl roku, které jsme pak vyřešili jednoduchým zavinutím J

Pozn.: Příště se dostanu k prvním pokusům miminka o úchop předmětu, který vidí a jak se to projevuje ;)