Eli opět nespí, ráno odjíždíme za rodinou na Hanou, nabaleno nemám nic. V ruce borůvkové pivo, abych vstřebala dojmy posledních dní a před sebou noťas s rozepsaným článkem.
Ale něco vám chci ještě napsat. Poslední příspěvek roku 2018.
Děkuji za všechny vaše nahlédnutí, zobrazení, přečtení. Jestli jsem párkrát inspirovala někoho z vás, jsem za to vděčná :) A moc děkuji všem, kteří mi píšou zpětnou vazbu! Během 4 měsíců existování tohoto blogu se nasbíralo téměř 5 tisíc zobrazení, což je pro mě velké číslo (na to, že jsem se pro psaní blogu rozhodla, abych se odreagovala od plnění mateřských "povinností" (i když je to ta nejúžasnější role, která mě mohla v životě potkat a neskutečně moc děkuji za to, že jsem matkou)).
Chci, abyste věděli, že:
• vím, že nemám skvělou formu psaní, neumím pravidla českého pravopisu a je mi to líto, ale:
píšu vždy od srdce, upřímně a s pokorou
• necítím se vůbec být tak chytrá a zkušená, abych mohla rozdávat rady, ale:
to málo, co vím a cítím, budu ráda sdílet i dál, protože mi mnohokrát informace od jiných taky pomohly
• vím, že nemám profi krásné fotky...
když fotím, chci zachytit okamžik, dovednost, detail ... Nemám čas a chuť aranžovat prostředí a své děti do umělých póz.
• je mi někdy líto, že nemám pravidelnost v přidávání článků, ale:
je pro mě důležité být se svou rodinou, když mě potřebuje, nestresovat se a nejprv mít pohodu doma.
• ukládám si do hlavy tolik možných článků
a doufám, že je někdy budu mít čas sepsat ;)
Do nového roku vám všem přeji, ať najdete vždy světlo ve svém příběhu. Ať máte dostatek všeho, co potřebujete. Lásku, radost, pokoj, odvahu komunikovat, trpělivost, pokoru
a nekonečně mnoho kouzelných okamžiků!
a nekonečně mnoho kouzelných okamžiků!