6. února 2019

Dítě má vždy důvod, proč to dělá

Tahle věta mi utkvěla v hlavě. Je to mé výstražné znamení v situacích, když něco není v pořádku, když jsou děti moc ufňukané, protivné, umrčené, uječené atd. Je to můj impulz hledat příčiny a změnit to. A nebo to jen respektovat, když nechápu. Prostě tomu věřím. 
Nedávno jsem na to zapomněla.

...

Vracela jsem se s holkami domů. Doufala jsem, že Elinka během cesty usne a já budu s Adélkou koukat na pohádku a odpočívat. V žádném případě se mi nechtělo ještě na zasněžené hřiště (které se mimochodem plnilo puberťáky, kterým právě skončilo vyučování) a už vůbec jsem nechtěla tahat kočárek s panenkou od Adélky, když tlačím po zamrzlém chodníku kočár s El. 

No, na hřišti jsme se na chviličku zastavily. To, co přišlo pak bylo obrovské ždímání mé trpělivosti a klidu v duši.

Adélka najednou nemohla vézt kočárek. Nemohla ale ani chodit. Ani se držet za ruku. Nemohla se mnou mluvit a ani naslouchat. Najednou se sekla a nešlo nic. Jen křičet (a mi se chtělo křičet s ní). Absolutní zoufalost. Takovou situaci jsem s ní ještě nezažila.

Cesta domů (obvykle zvládnutá za 15minut) nám trvala hodinu a půl. Zastavovaly jsme co 10 metrů a snažily se tu situaci nějak vyřešit, ale marně. A to nemluvím o všech těch lidech kolem, kteří dokáží vyvolat nervozitu (a to se fakt vždy snažím zachovat klid a naši komunikaci, jakoby nás nikdo nepozoroval). 

Z Adélky se na tu chvíli stal můj nepřítel. Díkybohu nám šel naproti táta a já mohla na pár minutek poodejít a vydýchat ten stres. Pomohlo to a vše jsme nakonec zvládli.



Vůbec jsem tu situaci nepochopila. 
Až další den, kdy se Adélka probudila s vysokou horečkou, která se jí držela tři dny a vyšplhala se až na 40,5°C. Reakce po očkování. 

Měla důvod.
Měla důvod k tomu, proč nemůže chodit, proč je najednou protivná a nepozorná. Měla naprosto pochopitelný důvod, který mi ale nedokázala vysvětlit. 
A já ho v tu chvíli zapomněla vnímat. Nemyslím si, že je vždy v našich možnostech ten důvod najít, ale pomáhá mi jen vědět, že není vše mířené proti mě. :)  

Věřme svým dětem, že nám nechtějí ubližovat, dělat naschvály a prudit. 
Věřme, že mají důvod, proč se chovají tak či onak. 

♥️









Vkládání předmětů podle obrysu - diy ;)

Tak jsem dnes v telefonu našla fotku staženou kdoví odkud z netu (občas to tak dělám a pak zapomenu a pak zas znovu objevím) a pustily jsme se s Adélkou do výroby této hry. 
Zase mě to společné tvoření moc bavilo (toho času na výmysly je teď zoufale málo). Užily jsme si hledání předmětů, obkreslování i samotnou hru. 

Zaúkolujte děti a zahrajte si taky ;) 
Vezměte každý malou krabičku a sbírejte po domě věci, které pak budete obkreslovat. Více dětí si může zahrát vkládačku třeba i na rychlost...  

Obkreslováním jsme se zabavily obě 

A máme hotovo.


Manžel by řekl: "Taková blbost a jak se s tím zabavíte!" :) 



5. února 2019

Rozvíjíme logické myšlení s Logico Primo


Jestli přemýšlíte, co pořídit dětem na 2.-3. narozeniny nebo svátek, tak mrkněte na toto Logico Primo. Je to skvělá pomůcka na rozvíjení logického myšlení, koordinace, zrakového a prostorového vnímání a v neposlední řadě pozornosti, trpělivosti a soustředění. 
V nabídce mají samozřejmě i rozšířenou složitější verzi Logico piccolo a velké množství karet pro předškoláky i školáky. 
Barvy a tvary, V dětském pokoji, Den s Luckou a Vojtou
Adélce jsme pořídili Logico Primo na svátek ve 2 letech. Pro začátek jsme vybrali soubory Barvy a tvary, V dětském pokoji a Den s Luckou a s Vojtou. Z těchto složek jsem pak vyčlenila pár nejjednodušších karet a začali jsme se s touto pomůckou seznamovat.  Nejprve to bylo jen hraní s barevnými knoflíky a zkoumání obrázků. Pak došlo na přiřazování barev (knoflík k puntíku na straně s řešením) a ukazování postupu řešení.  Po půl roce je Adélka schopna samostatně plnit úkol, který jsme spolu už několikrát opakovali. Velký přínos má pro nás Logico v tréninku soustředění a vytrvalosti (až ke zdárnému dokončení úkolu). 

Takhle to vypadá: 

Modrá tabulka s barevnými knoflíky jako základ, karty libovolně zasunujete dovnitř. 
Princip je vždy stejný - přiřazování knoflíku k obrázku v pravém sloupečku.
Každá karta s úkolem má na zadní straně řešení (na kterém se dá hezky trénovat i jen samotné přiřazování barev).



Když u toho s Adélkou sedím, mám už teď (v jejich 2,5 letech) pocit, jako bych s ní plnila úkoly do školy :D A tak mi to přijde vlastně fajn, že se tím učí pochopit zadání, hledat řešení 
a zkontrolovat si ho. To se ji ve škole bude určitě hodit ;) 

Pro ukázku přikládám foto karet, které jsem vybrala jako nejjednodušší a začínali jsme s nimi: 

Výběr ze složky Barvy a tvary

Výběr ze složky V dětském pokoji

Výběr ze složky Den s Luckou a s Vojtou

Jo, abych nezapomněla... Můj největší problém bylo, jak to všechno pojmenovat - hru, knoflíky, čudlíky, puntíky, sloupečky, obrázky atd. :D 
Nakonec jsme skončili u toho, že jdeme hrát /  plnit úkoly a přiřazujeme čudlíky podle barev 
puntíků u obrázků ;)