Seznam věcí do porodnice

Dělala jsem si tak pořádek ve složkách a našla jsem seznam věcí do porodnice, který jsem si vypisovala před 1. porodem z různých zdrojů, ale taky upravovala před 2. porodem podle sebe :)
Tak ho dávám k dispozici (i s malými vysvětlivkami pro prvorodičky). 

Pro maminku:
- doklady (občanka, kartička pojišťovny, těhotenský průkaz, oddací list)
- hygienické potřeby (sprchový gel s měsíčkem (protože novorozenec by měl cítit především maminku a ne chemii...) a gel na intimní hygienu (s dubovou kůrou pro podporu hojení) (Herbalon), toaletní papír (ne ve všech porodnicích ho pečlivě doplňují) a 2 ručníky červené (pro moji psychickou pohodu jsem ty tmavě červené opravdu potřebovala) 
- síťové kalhotky (žádná sexy krajka no, ale poslouží dobře)
- vložky denní a noční
- kojící podprsenka
- tampony do podprsenky (kdyby se toho mlíčka udělalo až příliš) 
- mast na bradavky (z čistého lanolinu, bez chemie, takže se nemusí před kojením umývat: Purelan - drahá verze nebo z drogerie dm - o dost levnější a stejně dobrá) 
- oblečení: kojící noční košile, župan, oblečení na cestu domů
- přezůvky
- čaj pro kojící (fajn na podporu laktace v prvních dnech, moje top je Weleda a Hipp, i když existuje spoustu levnějších variant, v tomhle se podle mě vyplatí investovat do kvality) 
- kojící polštář (poprvé jsem ho neměla a byl to boj se všemi polštáři, co jsem našla... podruhé mi moooc pomohl k pohodlí při dlouhém kojení - jakože je to kojení na začátku faaakt dlouhé. Já nedám dopustit na tento s dutým vláknem, perfektně sedící kolem pasu Motherhood)

K porodu: 
- svačinka (nikdy nevíte, jak dlouho budete rodit... perfektní první pomoc jsou přesnídávky v kapsičce, které prostě jen vycucnete), je taky fajn přibalit svačinku i pro tatínka ;)
- pití bez bublinek (maliníkový čaj),
- hroznový cukr nebo čokoláda (prostě rychlé doplnění energie),
- červená deka na bonding (my měli svou),
- Bachovy krizové kapky (měla jsem je připravené jako první pomoc, kdybych byla na dně, ale naštěstí jsem je nepotřebovala...to až po příchodu z porodnice domů).

Pro miminko:
- jednorázové pleny s výkrojem na pupíček
- látkové pleny 5ks (jako podložka při přebalování miminka apod.)
- vlhčené ubrousky
- oblečení (u 1.dítěte jsem nechtěla dělat scény, tak jsme využívali to porodnické (košilka a veliké dupačky na knoflíky), bylo to dost nepraktické... tak po 2. jsem si nabalila praktické zapínací overaly velikosti 50 (jo, ta velikost, co mi všichni říkali, že je zbytečná...věřte mi, velikost 56 byla fakt veliká) 
- vlastní zavinovačku (já teda nedám dopustit na péřovou..., ty v porodnici nám vůbec neseděly a neplnily svou funkci)

Co mi pomáhá provést velké změny... a jak jsme to vyřešily s kojením.

I když je kojení velké téma a zažila jsem si s tím dost starostí (co se ucpaných mlékovodů, zánětů, horeček, šílených bolestí týče, ale taky bojkotů), jsem nesmírně vděčná, že to šlo.

Byla to pro nás závislost, ale krásná. Své děti jsem vůbec neomezovala. Prso měly holky během prvního roku kdykoli potřebovaly a nedělala jsem rozdíly v tom, jestli sají přední nebo zadní mléko, jestli se uklidňují nebo jestli se chtějí jenom pomazlit s maminkou. A ačkoli jsem byla naladěná na to, že budu kojit dlouho a do samoodstavení (moc se mi líbí myšlenka "Až dozraje, tak odpadne."), zhruba po roce kojení jsem u obou holek cítila, že to chci jinak, že potřebuji změnu.

Nebudu vám tady psát své důvody (přece jen jsou pro mě dost osobní)...

Omezování a postupné odstavení Adélky byl déle než měsíc velký boj. Moc jsme se natrápily. S ní to byl boj o prso, ale UVNITŘ MĚ PROBÍHAL BOJ JEŠTĚ VĚTŠÍ.
"Jsem sobec, že už nechci kojit? Ale vždyť mi je přece špatně, jsem podruhé těhotná, to se dá pochopit. A co když bude mít špatnou imunitu, kvůli mě? Co když bude hůř zvládat očkování? Vždyť já ji tím vlastně beru vitaminy. Asi nejsem dobrá máma, když už nechci kojit. Vždyť WHO doporučuje kojení minimálně 2 roky. A tamta ještě kojí a ta taky... " 

Tak jsem hledala tu správnou cestu, mezitím, co atmosféra doma byla horší a horší.
A pak jsem narazila na tu JEDNU VĚTU.

"Láskyplně se rozhodni respektovat sama sebe."

👌Protože celý rok jsi ze sebe dala maximum tomu malému miminku. A podívej se na něj: už to není malinké bezradné děťátko. Už sní všechno, na co přijde a tak rádo pije vodu. Zvládne být s někým jiným. Nakrmí ho i táta, babička, strejda...
Už nepotřebuje jen a jen tebe, matko. UŽ SI UMÍ ŘÍCT, UKÁZAT, CO CHCE.

👌A je to stejným právem také o tvých potřebách. Je čas respektovat také sama sebe. Bez pocitu viny a pochybení. Je naprosto v pořádku, že chceš změnu, když se už v tom takto necítíš dobře!
S klidem láskyplně respektuj sama sebe.

💛

A tak jsme přestaly bojovat a začaly jsme SPOLEČNĚ ZVLÁDAT tu velkou změnu. Začaly jsme HLEDAT jiné možnosti s klidem a obrovskou EMPATIÍ. Nebylo to o tom vybojovat si svá prsa zpátky. Nebylo to o tom, jak přesvědčit dítě, aby už nechtělo mlíčko. Bylo to o mě samotné. Bylo to o mé vnitřní změně, o mém nastavení.

Jen tak mimochodem... Adélku jsem přestala kojit ve 13.měsíci, protože mi bylo během druhého těhotenství špatně obzvlášť během kojení.
Elinku jsem přestala kojit přes den ve 13. měsíci. Chci nám oběma ty naše momenty během večerního usínání ještě nechat (a taky vím, že v noci ji prsíčko pomáhá nejlépe se uklidnit i zvládnout bolestivý růst zoubků) a dál uvidíme...

💛

Příprava na grafomotoriku bez tužky a papíru ;)

Grafomotorika (psaní a kreslení) je bezpochyby důležitá dovednost každého z nás.

Děti se o tužku a kreslení začnou zajímat poměrně brzy (už kolem 1 roku), i když tužku drží zatím jen křečovitě v dlani a "čmárají" celou horní končetinou až od ramene (ale řekla bych, že často kreslí celým tělem včetně trupu a palečků na nožkách :D ). Po 2. roce se dítě naučí držet tužku třemi prsty a kreslí čáry i kroužky. Kolem 3. roku už zvládá nakreslit postavu "hlavonožce" a postupně i jednoduché geometrické tvary (čtverec, trojúhelník). Po 4. roce postavě přikresluje i trup a končetiny. Do začátku školního roku zvládne dítě nakreslit postavu se všemi částmi a kreslí více detailněji.

Ale samozřejmě, jako se vším, je to individuální. ;) 

Podpořit rozvoj dovedností důležitých pro grafomotoriku můžete s dětmi i bez použití tužky ;) Třeba aktivitami s pinzetou.

Dítě trénuje: 

✍️ správný tříprstový úchop 

🖐️ sílu v prstech pro udržení předmětu

👌 zacílení pohybu

👀 koordinaci oko-ruka 

🧠 pozornost a trpělivost 

Začněte s většími, lehkými a nekluzkými předměty (např.plstěné bambulky), které dítě uchopuje do větší pinzety a vkládá do většího otvoru (třeba jen do misky, krabičky). Postupně vše zmenšujte, až bude dítě zvládat uchopovat např.korálky kosmetickou pinzetou. ;) 

Aby takové aktivity bavily, využijte třeba formičky na led, třídění či přiřazování barev, vyrobte si originální zvířátko, které budete "krmit", vytvářejte obrázky, mozaiky...  Cokoli vás napadne a nebo se nechte inspirovat námi :)

DIY ptáček ke vhazování:

   

Bude bavit i malé děti cca od 9m ;-)

Třídění barevných bambulek do 

formičky na led:

Přiřazování barev:

Tvoření obrázku z čočky:

Nejcennější rady, které mi nikdy nikdo nedal

KDYBY MI TENKRÁT NĚKDO ŘEKL...

Každý má svou cestu. Ale někdo tu svou ještě třeba hledá.

Jsem matka, co hodně myslí na to, jak dělat "tu výchovu" tak, abychom v ní byli spokojeni. Rodiče i děti. Možná jsem moc velká cíťa, která vše moc hrotí. Ale takhle v tom jsem spokojená, protože nám to pomáhá přicházet na řešení, která hledáme. 

Chci se s vámi podělit o to, co je pro nás důležité mít na mysli. O věty, myšlenky, zážitky, které se nám vryli do paměti. A věřte, jsou to ty nejcennější rady, které bych všem maminkám dala. 

Třeba vám to bude k ničemu. Ale třeba ne. Tak ať si každý najde to své ;) 

💛

Věř své intuici

Do výchovy a péče o dítě vám bude asi pár lidí kecat. Taky si možná přečtete něco moudrého v různých diskuzních fórech nebo vás osloví nějaká kniha. To vše může být fajn, ale ten největší poklad je ve vás. Intuice matky je zázračná věc. 

💛

Metody jsou jen inspirace

Nastudovat si nějakou metodu a jet přesně podle ní, je jako přečíst si recept na špičkové jídlo a chtít ho uvařit ve vaší domácí kuchyni... Doma pak totiž zjistíte, že nemáte suroviny, ani vybavení na to, abyste uvařili stejný výsledek, jak se psalo v té skvělé knize nebo říkali v tom videu. Metody jsou super inspirací. Ale každý máme doma jiné možnosti, jiné "suroviny a vybavení" (děti a prostředí) a je třeba si spoustu věcí přizpůsobit. No a nesmíme samozřejmě zapomenout ani na naši povahu a intuici. ;) 

💛

Nespěchej

Nehoň sebe ani děti. Užívej si každého okamžiku. Raduj se s nimi. Raduj se z nich. Pozoruj je, jak zkoumají svět. 

💛
Je to jen období
A je to vývoj. Těžké chvíle střídají krásné chvíle. Když jsme na dně, pamatujme na to, že to brzy přejde a opravdu bude líp (a nebo se zase bude řešit něco jiného).
Někdy to trvá den, někdy týden nebo měsíc. Ale přejde to!
Vždy, když je náročné období, má to svůj smysl pro vývoj dítěte (náročné to může být třeba pro to, že se něco nového vytváří, něco nového učí, zpracovává nové vjemy a emoce...).
💛

Uznávej jejich pocity

Spoustu situací se vyřeší tím, že nejprv uznám pocity Adélky i maličké Elinky a až potom začnu mluvit o tom, co chci já. Když dám nejdříve najevo, že ji slyším, vnímám a respektuji vyvolá to v ní zklidnění, přestane křičet a začne naslouchat, otevře se k rozhovoru, domluvě, respektování mých potřeb.

💛

Zapiš si do hlavy, že dítě má vždy důvod

Nechce nám ubližovat, dělat naschvály. Miluje nás a jsme pro něj nesmírně důležití. Proto kdykoli se chová jinak, má to svůj důvod. Někdy s fyzickou příčinou (třeba mu je špatně, je unavené, nemocné) nebo s psychickou (pak např.zlobení je volání o pozornost, pomoc...).

💛

Dívej se na svět očima dítěte (empatie)

Pomáhá nám to porozumět situacím, které se nám dospělým zdají nepochopitelné a akorát nás můžou štvát. "Jak bych se cítila já, jako dítě? Co bych chtěla, aby rodiče udělali? Co by mi pomohlo?" Myslím, že to může ušetřit spoustu dětských slz. 

💛

Měj trpělivost, opakuj

Někdy jsme na děti moc nároční. Chceme aby se zklidnily, aby uměly počkat, aby uměly poprosit, uklízet atd. Ale děti se teprve vše učí - to znamená - vytváří si nové nervové buňky a spojení, které v hlavě nikdy neměly. A učí se opakováním. Ono to opakování může trvat třeba týden, ale taky měsíc, dva měsíce i víc ... Je to tak ve všem - v motorice i v kognitivním a emočním vývoji. Určitě se neříká jen tak, že "trpělivost růže přináší" :) 

💛

Tvé dítě je nejúžasnější! 

Prostě toto si zapsat do hlavy, vrýt do srdce... Nesrovnávat. Nezávidět. Neřešit, že to někdo má jinak. No a co? Vše má svůj čas, každý se vyvíjí individuálně. ;) Fakt zbytečně jsme pak kvůli tomu smutní, naštvaní, máme pocit, že jsme něco udělali špatně. Kašlete na to ;) 

💛

Jsi úžasná maminka!

Asi vůbec nemusím popisovat, kolikrát si spousta maminek prožije pocit zoufalosti "Jsem hrozná máma!" Ale nejsi. Jsi přesně ta máma, kterou tvoje dítě potřebuje a miluje! Se všemi chybami, patříte k sobě. 

💛

Jsi úžasný tatínek! 

Mě osobně mnohokrát stojí velké úsilí nechat muže, aby řešil všelijaké situace s dětmi. Přiznávám, mám často pocit, že bych to s nimi vyřešila lépe a rychleji. Ale řekla bych, že můj muž potřebuje cítit, že mu v tom věřím, že ho nebudu podrývat, že ho oceňuji za to, jaký je táta.

 Potřebuje si najít tu svou cestu. 

💛

A jedno mé životní motto na závěr:
Popadni život a vytřískej z něj, co se dá. 
Ve všem hledej to pozitivní, 
a buď sama sebou ;)