Nejcennější rady, které mi nikdy nikdo nedal

KDYBY MI TENKRÁT NĚKDO ŘEKL...

Každý má svou cestu. Ale někdo tu svou ještě třeba hledá.

Jsem matka, co hodně myslí na to, jak dělat "tu výchovu" tak, abychom v ní byli spokojeni. Rodiče i děti. Možná jsem moc velká cíťa, která vše moc hrotí. Ale takhle v tom jsem spokojená, protože nám to pomáhá přicházet na řešení, která hledáme. 

Chci se s vámi podělit o to, co je pro nás důležité mít na mysli. O věty, myšlenky, zážitky, které se nám vryli do paměti. A věřte, jsou to ty nejcennější rady, které bych všem maminkám dala. 

Třeba vám to bude k ničemu. Ale třeba ne. Tak ať si každý najde to své ;) 

💛

Věř své intuici

Do výchovy a péče o dítě vám bude asi pár lidí kecat. Taky si možná přečtete něco moudrého v různých diskuzních fórech nebo vás osloví nějaká kniha. To vše může být fajn, ale ten největší poklad je ve vás. Intuice matky je zázračná věc. 

💛

Metody jsou jen inspirace

Nastudovat si nějakou metodu a jet přesně podle ní, je jako přečíst si recept na špičkové jídlo a chtít ho uvařit ve vaší domácí kuchyni... Doma pak totiž zjistíte, že nemáte suroviny, ani vybavení na to, abyste uvařili stejný výsledek, jak se psalo v té skvělé knize nebo říkali v tom videu. Metody jsou super inspirací. Ale každý máme doma jiné možnosti, jiné "suroviny a vybavení" (děti a prostředí) a je třeba si spoustu věcí přizpůsobit. No a nesmíme samozřejmě zapomenout ani na naši povahu a intuici. ;) 

💛

Nespěchej

Nehoň sebe ani děti. Užívej si každého okamžiku. Raduj se s nimi. Raduj se z nich. Pozoruj je, jak zkoumají svět. 

💛
Je to jen období
A je to vývoj. Těžké chvíle střídají krásné chvíle. Když jsme na dně, pamatujme na to, že to brzy přejde a opravdu bude líp (a nebo se zase bude řešit něco jiného).
Někdy to trvá den, někdy týden nebo měsíc. Ale přejde to!
Vždy, když je náročné období, má to svůj smysl pro vývoj dítěte (náročné to může být třeba pro to, že se něco nového vytváří, něco nového učí, zpracovává nové vjemy a emoce...).
💛

Uznávej jejich pocity

Spoustu situací se vyřeší tím, že nejprv uznám pocity Adélky i maličké Elinky a až potom začnu mluvit o tom, co chci já. Když dám nejdříve najevo, že ji slyším, vnímám a respektuji vyvolá to v ní zklidnění, přestane křičet a začne naslouchat, otevře se k rozhovoru, domluvě, respektování mých potřeb.

💛

Zapiš si do hlavy, že dítě má vždy důvod

Nechce nám ubližovat, dělat naschvály. Miluje nás a jsme pro něj nesmírně důležití. Proto kdykoli se chová jinak, má to svůj důvod. Někdy s fyzickou příčinou (třeba mu je špatně, je unavené, nemocné) nebo s psychickou (pak např.zlobení je volání o pozornost, pomoc...).

💛

Dívej se na svět očima dítěte (empatie)

Pomáhá nám to porozumět situacím, které se nám dospělým zdají nepochopitelné a akorát nás můžou štvát. "Jak bych se cítila já, jako dítě? Co bych chtěla, aby rodiče udělali? Co by mi pomohlo?" Myslím, že to může ušetřit spoustu dětských slz. 

💛

Měj trpělivost, opakuj

Někdy jsme na děti moc nároční. Chceme aby se zklidnily, aby uměly počkat, aby uměly poprosit, uklízet atd. Ale děti se teprve vše učí - to znamená - vytváří si nové nervové buňky a spojení, které v hlavě nikdy neměly. A učí se opakováním. Ono to opakování může trvat třeba týden, ale taky měsíc, dva měsíce i víc ... Je to tak ve všem - v motorice i v kognitivním a emočním vývoji. Určitě se neříká jen tak, že "trpělivost růže přináší" :) 

💛

Tvé dítě je nejúžasnější! 

Prostě toto si zapsat do hlavy, vrýt do srdce... Nesrovnávat. Nezávidět. Neřešit, že to někdo má jinak. No a co? Vše má svůj čas, každý se vyvíjí individuálně. ;) Fakt zbytečně jsme pak kvůli tomu smutní, naštvaní, máme pocit, že jsme něco udělali špatně. Kašlete na to ;) 

💛

Jsi úžasná maminka!

Asi vůbec nemusím popisovat, kolikrát si spousta maminek prožije pocit zoufalosti "Jsem hrozná máma!" Ale nejsi. Jsi přesně ta máma, kterou tvoje dítě potřebuje a miluje! Se všemi chybami, patříte k sobě. 

💛

Jsi úžasný tatínek! 

Mě osobně mnohokrát stojí velké úsilí nechat muže, aby řešil všelijaké situace s dětmi. Přiznávám, mám často pocit, že bych to s nimi vyřešila lépe a rychleji. Ale řekla bych, že můj muž potřebuje cítit, že mu v tom věřím, že ho nebudu podrývat, že ho oceňuji za to, jaký je táta.

 Potřebuje si najít tu svou cestu. 

💛

A jedno mé životní motto na závěr:
Popadni život a vytřískej z něj, co se dá. 
Ve všem hledej to pozitivní, 
a buď sama sebou ;)