Miluju svého muže, své děti, svou rodinu a blízké. Miluju krásné okamžiky, které se mi v životě naskytnou. Miluju vlastně i ty negativní věci, protože mě posouvají dál a já se ráda učím.
Ale v tom všem, co se děje, jsem zapomněla sama na sebe.
👶 Jako malá holčička jsem takové věci asi příliš neřešila.
👧 Jako dospívající jsem hledala spíš někoho jiného a sebe jsem spíš potlačovala (ale pravda, dost jsem se toho o sobě dozvěděla, jen jsem to nechtěla přijmout a chtěla jsem být někým jiným).
👩🎓 Na výšce jsem získávala vědomosti a zkušenosti a na nic jiného nějak nebyl čas.
👰 Během chození se svým klukem, zamilovanosti, svatby a jako novomanželka jsem si žila na růžovém obláčku a dolů na zem jsem v podstatě nedohlédla.
🤰Během prvního těhotenství jsem měla co dělat se zvládnutím mé role matky.
🤦♀️ S jedním dítětem jsem byla jednou nohou v blázinci a druhou na psychiatrii.
🤱A konečně po tom, co jsem dokojila druhé dítě...
... jsem si uvědomila, jak velké mezery mám ve všech těch krásných filozofických a psychologických výrazech jako jsou SEBEPŘIJETÍ, SEBELÁSKA, VNITŘNÍ KLID, péče o sebe apod.
Hrozně moc se tím změnilo. Nekojila jsem, nebyla jsem těhotná, ani zamilovaná, ani jsem nehledala muže svého života, ani jsem se nemusela učit na zkoušky, ani jsem neměla dětskou lehkost bytí.
Najednou jsem se stala zaneprázdněnou svými myšlenkami a samozřejmě mateřstvím (protože ty děti se prostě samy nepřebalí, nenakrmí, nevykoupou atd.).
Ale těch otázek k sobě samé najednou přibylo neskutečné množství.
Neměla jsem chuť se vídat s jinými lidmi. Chtěla jsem odjet někam hodně daleko, ať nemusím s nikým nic řešit. Chtěla jsem být jen já a moje rodina (bez té bych to nezvládla). Po prvotní panice ve stylu "budeme žít v Irsku", jsem se trošku uklidnila a začala hledat REÁLNÉ KROKY k tomu, abych byla ŠŤASTNÁ. Abych se měla ráda a našla svůj vnitřní klid.
Nemám ani tušení, jak dlouhá ta cesta bude, ale učím se mít se ráda, být otevřená všemu, co přijde a dělat věci, které mi pomáhají být vyrovnaná, klidná a nabitá energií.
Docela to ujde. Někdy nezvládám, ale někdy se cítím perfektně. Někdy piju jen vodu a někdy hodně vína. Někdy sportuji a někdy se válím. Někdy jím zdravě a někdy se cpu. Někdy jsem v pohodě a někdy pěkně v (_._).
Každopádně se ale NIKDY NEVZDÁM! ;)
Cítím obrovskou potřebu DĚLAT NĚCO PRO SEBE...
A ráda bych k tomu podpořila všechny mámy, které na sebe zapomínají!
